Bratislavský maraton

6. 4. 2014

   Potřeboval jsem splnit limit 3:00:00 na MČR v maratonu - vloni v Ostravě to (týden po Masakru)nevyšlo. Pořadatelé Bratislavského maratonu avizovali trať bez výraznějšího převýšení, takže šance žila.
   Do nákupního centra Eurovea, od kterého se vybíhalo v 10 hodin, jsem podle doporučení pořadatelů přijel už v 8:15, protože později policie uzavírala ulice kolem trati. Parkování v podzemních garážích bylo o víkendu zdarma. Startovní tašku jsem si vyzvedl už včera, na čísle mám oranžový puntík, takže vybíhám z prvního koridoru, hned za elitou. Zajímavostí bylo, že maratonci dostali dvě čísla - jedno s čipem dopředu, druhé bez čipu na záda.

před startem

deru se dopředu

   Ukázalo se, že oranžový puntík mě zbavil ostražitosti; do koridoru jsem přišel deset minut před startem a tam stály davy lidí. Kromě rychlejších maratonců taky půlmaratonci, štafety a ještě maratonci s časem přes 3:15. Většina těchhle lidí už stála přede mnou. Jak to šlo, prodral jsem se dopředu, ale i tak jsem minimálně 30 metrů a 200 lidí od startovní čáry. Kolem mě se sice občas někdo prodere dopředu, ale už jdou "přes mrtvoly" - radši to doženu po startu. Podmínky jsou pro maraton ideální - teplota kolem patnácti stupňů, sucho, občas vykoukne sluníčko.
   V deset jsme si spolu s konferenciérem odpočítali startovní výstřel a vyrazili. Dav lidí přede mnou byl hodně namačkaný, takže jsme se rozbíhali hodně pomalu. Dostal jsem se až k hrazení na pravé straně, tady se občas ukázal kousek volného místa a mohl jsem dopředu, jenom bylo potřeba nezakopnout o patky hrazení, trčící dovnitř. Samozřejmě se dopředu zase nacpalo plno lidí, kteří na to nemají a zdržují - začátečníci ve štafetách, ale i šedivý kmet, běžící rychlostí chůze. Vrcholem všeho byl civilista s krosnou na zádech - jak ten se dostal na trať jsem nepochopil.
   Trať je dobře značená, míjím první kilometrovník a na stopkách svítí 4:29. To je v pohodě, plánované tempo je 4:12, ale ztratil jsem na startu, takže už nezrychluju a držím stejnou rychlost. Běžíme menší okruh po Přístavní a Mlýnských nivách, tempo se mi podařilo hezky nastavit něco kolem 4:05. Zatím všechno ideální, trať je rovinatá, asfalt hladký, jenom pole běžců se moc neroztáhlo a tak často běžím bokem, abych viděl před sebe. Odbočili jsme na Karadžičovu (tady ho nemají za válečného zločince?) a dostali se na dlouhou Zahradnickou, podél kolejí linky 9. Asi na 8. kilometru mě předbíhá Petr Kaňovský, chvilku se bavíme - před týdnem běžel v Maďarsku 100 km za 10:02; klobouk dolů. Tady nasadil celkem ostré tempo, já držím svých 4:10 na kilometr a utíká mi. Otáčíme se kolem smyčky devítky v Ružinově, zdravím stojící šalináře jménem Brněnských šalinářů, ti nadšeně odpovídají :-). Po rovné Zahradnické se dostáváme až na 13. kilometr a vbíháme do centra; dobíhám známou postavu borce v pětiprsťákách: "Neznám tyhle bosý nohy z Brna? Jo, jo. Na kolik jdeš? Asi na tři hodiny. A jaký máme teď čas?" Hlásím čas ze stopek a mizím. Já bych bez stopek běhat nemohl - jak bych si nastavil tempo? Ale na druhé straně možná tihle borci běhají na pohodu. Před občerstvovací stanicí na 15. kilometru preventivně sosám energetický gel a pak zapíjím vodou. Po Špitálské vbíhám na náměstí SNP, kde je jediné výraznější stoupání. Naštěstí není ani moc prudké, ani moc dlouhé, sbíháme k Michalské bráně, Michalskou, Panskou. Pod nohama teď máme hlavně dlažbu, ale většinou drobné, dobře poskládané kostky, až na stometrový úsek hrubých, velkých kočičích hlav, kde jsem si musel dávat pozor na došlap. Předbíhám dvojici půlmaratonců a jen pro jistotu se ptám, jestli běží na čas 1:30, což je moje tempo. Prý běží hluboko pod, asi na 1:26; no nevím, předbíhám je, snad jim to vyjde. Asi na 17. kilometru se dostáváme na Dunajské nábřeží, asi kilometr se vzdalujeme po silnici od centra, fouká tady místy dost silný, nepříjemný vítr. Pak zatáčíme vlevo a po stezce hned vedle Dunaje se blížíme k cíli prvního kola. Ze začátku je stezka dost hrbatá a rozbitá, ale brzo se srovnala. Po dvou kilometrech sbíháme ze stezky a přes Štefánikovo náměstí a Pribinovu probíháme cílem prvního kola.

konec prvního kola

Plácám si rukou se Slávinkou a borec, za kterým už asi kilometr běžím, mě pouští před sebe. Podruhé běžíme na Mlýnské nivy a nějak jsem vypnul soustředění; vedle mě byly najednou šalinové koleje a já jsem nějak předpokládal, že přede mnou je centrum. Pak jsem si ale uvědomil, že slunce mám po pravé ruce a ne po levé a začal jsem zkoumat, kde vlastně jsem. V dálce před sebou vidím smyčku šaliny a je mi to jasné. Občas mě při běhání takový výpadek potká, běžím "na automat". Za obrátkou kolem smyčky se do mě opřel docela silný protivítr; na 31. kilometru už závod cítím v nohách a lehce snižuju tempo. 4:12 na kilometr už je na mě moc, ale necítím žádnou velkou krizi. Později jsem ze záznamu Sportypalu zjistil, že tempo bylo kolem 4:20. Beru si Carbotabletu, půlku rozkousávám a zbytek pod jazyk. Kopec na náměstí SNP vybíhám opatrně drobným krokem, pak využívám klesání a fandících lidí a nasazuju rychlejší tempo. To mi vydrželo až na Dunajské nábřeží. Tam se do mě zase opírá protivítr a nedočkavě vyhlížím otáčku; je hrozně daleko. Na 40. kilometru konečně obracím zpátky k cíli. Ze silnice jsme přeběhli na chodník kolem Dunaje a tady, kde mi měl vítr pro změnu pomáhat, se k nám přes stromy nedostane.
Kontroluju stopky, pod tři hodiny to snad stihnu, ale velkou rezervu nemám. Vidina cíle už mě táhne, k tomu ještě rovinatá trať, žádný kopec přede mnou a sem tam fandící diváci. Odbíhám od Dunaje a vím, že cíl už bude brzo na dohled. Za sebou nevidím žádného stíhače, snažím se držet tempo, které mě nevyždímá a přitom bude stačit. V dálce už vidím cílovou bránu, nad ní svítí něco přes 2:57. Teď už je to jasné, stíhám a mám v kapse limit na Prahu! V cílové rovince vidím Slávinku se Zuzkou a probíhám branou v čase 2:59:09, celkově 40. ze 780, v kategorii M40 9.

splněno!

Dostávám účastnickou medaili, flašku vody a směřují mě od cíle - ale po schodech přes rampu asi čtyři metry nad zemí. Tohle bude pro spoustu borců dost těžký oříšek. Já jsem docela šetřil síly a schody nahoru a hlavně pak dolů zvládám dobře. Než najdu holky, oblíkám si igelitovou pláštěnku jako ochranu před větrem a daří se mi vyklusávat bez nějakého velkého přemáhání - super, naprostá spokojenost. Splnil jsem limit na MČR a zvládl jsem to ve zdraví.