Brněnské kolečko

neděle 18. 11. 2012



kříž na náměstí Karla IV.

    Tento výlet už plánuju dlouho, asi před rokem jsem začal na netu hledat trasu. Včera na noční směně jsem to doladil, vypsal itinerář a prozkoumal mapu.

   Ráno jsem se vzbudil výjimečně později, až po půl jedenácté. Během hodinky jsem se nasnídal, nachystal oblečení - venku bylo 6-7 stupňů, ionťák, banán, tyčinku. Po půl dvanácté jsem vyrazil směrem na náměstí Karla IV., vyfotil si zajímavý kříž jako začátek trasy. Bohužel jsem zjistil, že pracně vypracovaný itinerář jsem nechal doma... Po cyklotrase 5005 jsem vyjel kolem Líšeňského hřitova nahoru, za ochozskou silnicí našel v lese cyklostezku, dal se doleva a asi po sedmi stech metrech dojel na Kopaniny. Po lesní cestě jsem pokračoval do Bílovic, po silnici nahoru kolem zajímavě pruhovaného kostela. Nad cihelnou jsem u rozcestníku odbočil vpravo na hladkou asfaltku, která u Panské líchy přešla v rozbředlou blátivou čvachtačku.V Soběšicích se mi podařilo zakufrovat; odbočil jsem ze silnice vlevo a v lese našel cestu o které jsem předpokládal, že mě dovede do Mokré hory (měla to být první odbočka za Klariskama). Lesní cesta vedla z prudkého kopce, sem tam kořen nebo ulomená větev - docela adrenalín. Bohužel jsem přijel na mýtinu, kde cesta končila. Nazpátek nejedu ani náhodou. Pěšky se rozhlížím okolo a dole vidím nějakou větší lesní cestu. Vedl jsem kolo po stráni dolů a po cestě šťastně dorazil do Mokré hory. Tady už to znám, projíždím kolem tenisových kurtů na Jandáskovu, doleva na Gromešovu a pořád nahoru ke smyčce šalin. Dnes tady probíhá výluka, dívám se, co všechno se mění - pravá kolej a výjezd ze smyčky. Po Kytnerové sjíždím prudký kopec ke kruhovému objezdu, tady si nejsem jistý, kudy dál, ale správně odbočuju směr letiště a opět šlapu do kopce. Projíždím kolem letiště a hledám odbočku doprava; vidím sjízdnou cestu přes oranici, ale turistická značka žádné odbočení nehlásí, takže jedu rovně. Po cestě jde proti mě prase, divoce nevypadá a naštěstí si mě nevšímá. Odbočuju vpravo k přírodnímu parku Netopýrky a pod ním najíždím na cestu, která na mě dobrý dojem nedělá - jede se po ní hezky, ale směřuje moc k jihu. A taky jo, blížím se k něčemu, co silně připomíná smyčku trolejbusů v Komínském sídlišti. Radši hned odbočuju doprava a kolem druhé strany Medláneckého letiště se dostávám na správnou trasu.



inverze nad Medláneckým letištěm



Kolem psího útulku sjíždím do Bystrce, před zoologickou zahradou odbočuju doleva přes Svratku a po Přístavní vyjíždím k přehradě. Mám za sebou přes třicet docela kopcovitých kilometrů, horko mi moc není, tak se dívám, kde bych si dal něco na zahřátí. Sem tam jsou nějaké otevřené hospody, u vody jedna dokonce ve vyřazeném parníku, ale zastavuju u hospody Na fleku, která má sympatickou zahrádku, kde můžu zůstat s kolem. Dal jsem si svařáček, deset minut si odpočinul a vyrazil dál. Odpočinek jsem potřeboval, protože jsem mířil k Ríšově studánce. Tady to znám, dvakrát jsem běžel Černohorský soudek, jehož trasa tudy vede. Možná se mi to zdá, ale stoupání je pořád prudší. U Ríšovy studánky na chvilku zastavuju a polykám oříškovou tyčinku. Ledového ionťáku si dávám jenom malé loky, které ohřívám v puse. Před Helenčinou studánkou se dostávám na nejvyšší bod trasy - pod Lipovým vrchem mi ukazuje Sportypal 473 metry nad mořem. Jedu neznámým úsekem, značení nic moc, ale občas mi správnost trasy potvrdí bílá značka olemovaná žlutou. Za vysokým valem jsem vytušil Masarykův okruh a cedule kolem silnice mi to potvrzují. Objíždím závodní okruh a po známé silnici mířím do Popůvek. Ve Veselce odbočuju na kruháči doprava. Značka nikde žádná, ale tohle si naštěstí pamatuju z mapy.



inverze nad Futurem



    Projíždím Troubskem a přemýšlím, kudy dál; musím se dostat do Moravan, takže směřuju na Ostopovice - po chvilce mi to potvrzuje značka na staré švestce. Po okresce šplhám do Moravan, pak svištím dolů a najednou se kolem mihla značka Brněnského kolečka, odbočení vlevo. No nic, vracet se nebudu, vím, že směřuju k Futuru. Na druhém konci Moravan se zase shledávám se značkou a na oslavu si dopřávám krátkou pauzu. V puse ohřívám ionťák a jím banán. Žádné horko mi není, ale stejně mám rukavice nepříjemně propocené. 

soutok Svratky a Svitavy

Občerstvený přijíždím k Futuru, podjíždím Vídeňskou a po její druhé straně jedu k odbočce na Přízřenice. Občas kolem projede nebezpečně blízko náklaďák, takže jsem rád, že můžu odbočit a najet na mnohem klidnější cestu. V Přízřenicích už to znám. Z mostu si fotím soutok Svitavy a Svratky a vyrážím směr Holásky - tady už to zase neznám a spolíhám na značení.

Nadjezdem překonávám dálnici D2 a vjíždím do Holásek. Jezera mě ke koupání nelákají a málem přejíždím bažanta - motá se po silnici jako holub na Svoboďáku. Značka mě vede do Tuřan, po Rolencovové se dostávám k zábraně - stavba přehradila ulici, značka zákaz vjezdu. Tady už netuším, kam dál, musím se držet značky, takže absolvuju trialovou jízdu po rozbitém úzkém chodníku. Všude samé ploty, ohraničující stavbu, jestli je tu někde značka, není vidět. Instinktivně mířím po Špirkově ke kostelu a ejhle - značka, za ní druhá, směřující na Dvorska. Cesta teď pěkně ubíhá, asfaltka je hladká, rovná, provoz slabý. Po levé straně míjím lány slunečních kolektorů; napadá mě, že v dnešní době se podle nich určí jižní strana líp, než podle mechu na stromech - kolektorů už je skoro víc :-). Projíždím Dvorska a mířím ke Kobylnicím. Po pravé straně vidím pěstírnu trávníků, tady už jsem kdysi byl, teď musím doleva na Šlapanice. Po nějakých dvou kilometrech jsem tam a řídím se spíš směrovými tabulemi na Podolí, než značkami. V Bedřichovicích zastavuju a fotím si mobilem hezký malý kostelík, nebo možná větší kapličku.



kostelík Bedřichovice



Přitom zjišťuju, že se mi v kapse restartoval mobil a tím pádem vypnul Sportypal. Napravuju to a směřuju do Podolí. Nájezd na cyklostezku přes patnácticentimetrový rantl je pěkně pitomý nápad, ale mě problémy nedělá. Dálnici D2 jsem nadjel, dé jedničku podjíždím a projíždím Podolím. Tady už to znám velice dobře, ještě vloni tudy vedla moje běžecká trasa. Teď už míjím jenom konečnou autobusu v Mariánském údolí a po Ondráčkově přijíždím na náměstí Karla IV, kde jsem dokončil Kolečko.

   Na cestě kolem Brna jsem naměřil 73,5 kilometru, celkově jsem najel 80 km s převýšením 1069 metrů.

Vitčice

První rozhledna, na kterou jsem nepřijel na kole, ale autem, skoro se stydím :-).
Počasí ale stejně nebylo zrovna rozhlednové - zima, mlhavo. Přijel jsem ale hlavně zjistit, jak vypadá samotná rozhledna.

Cesta je jednoduchá; z Vitčic po okresce na Srbce, na konci lesa podle směrové tabule vlevo, asi 200 metrů po polní cestě a byl jsem na místě. Rozhledna je dřevěná, má dva ochozy, horní asi ve výšce 6 metrů, výstup po žebřících. Postavená byla v roce 2001 a je to znát, na dolním ochozu je v podlaze vylomené prkno. Nadmořská výška 271 metrů, výhled je z jedné strany zakrytý lesem, na druhé straně je vidět věž dřínovského zámku, Srbce, Pavlovice, Drahanská vrchovina. Já jsem viděl díky počasí jenom pár kilometrů, ale v létě sem určitě zajedu a udělám lepší fotky. 

Ostrá horka - Strom

V neděli mi nečekaně odpadl program, tak jsem se rozhodl vyrazit na rozhlednu, kde už jsem byl v létě. Ostrá horka je vlastně moje nejbližší rozhledna.
Počasí rozhodně rozhlednové nebylo; mlhavo a teplota kolem nuly. Zkusil jsem si trasu Brněnského kolečka - cyklotrasa 5005, vyjel jsem z náměstí Karla IV. v Líšni, po Šimáčkové nahoru k Ochozské silnici. Měl jsem trochu strach z dušičkových řidičů v kloboucích, ale žádný mě netrefil, snad i díky blikačkám vpředu i vzadu. Na kopci jsem odbočil vlevo (převýšení 113 metrů) a sjel na Kopaniny, pak známou cestou kolem Resslovy hájovny do Bílovic. Dál po silnici směr Obřany, u rozcestníku Nad cihelnou jsem odbočil vpravo na novou asfaltku, která mě přivedla k Ranči u cesty. Tady už byla silně zablácená polní cesta, ale naštěstí zamrzlá, takže bláto zůstalo na silnici a ne na mých zádech. Vyjel jsem na silnici z Lesné do Soběšic, dal se vpravo a po 200 metrech na kopečku vlevo na písčitou polní cestu. Celkem pohodlně se dá dojet až k rozhledně. 

Rozhledna byla postavena v roce 2007 jako montovaná čtvercová ocelové konstrukce, kolem středového sloupu vede 100 schodů točitého schodiště. Spodní ochoz je ve výšce 8 metrů, horní 16 metrů. Celková výška plošiny je 19,1 metrů, nadmořská výška 404 metrů. Výhled na sever je částečně zakrytý stromy, na jihu Brno, Pavlovské vrchy.
Vzdálenost z Líšně 12,8 km, zpátky jsem jel kratší cestou přes Lesnou, dolů k Obřanskému hřišti, přes Majlont a Popelák je to jenom 9 km.
První a poslední fotka jsou aktuální, listopadové, ostatní ze září.

Okolí je pěkně upravené, dřevěné lavičky, informační tabule, odpadkový koš.Zajímavostí je první trigonometrický bod zaměřený na území ČSR v roce 1759 - památník asi 30 metrů za rozhlednou.

Podvrší u Veselice 2

Druhý pokus o prohlídku rozhledny Podvrší už jsem si připravil líp; u foťáku náhradní baterky, otvírací doba ověřena. Vyjel jsem před polednem po stejné trase jako při prvním pokusu s pár výjimkami. Silnice mezi Bílovicemi a Adamovem už byla hotová a otevřená, ale aut jezdilo poskrovnu, lidi o tom asi ještě neví. V Blansku jsem odbočil až na druhém kruháči, ale po sto metrech jsem zjistil, že silnice nevede na sever, kam potřebuju, ale na jih. Vrátil jsem se a zjistil, že poblíž je i třetí kruháč - nějak jsem to Blansko podcenil. Našel jsem Dvorskou ulici, nahoře na Palavě mě nesvedla modrá turistická značka, ale pokračoval jsem po silnici do Češkovic (nejhorší stoupání na trase, asi kilometr docela prudký kopec, ale po slušném asfaltu). U hotelu Panorama jsem objevil první označení cyklostezky 5116. Sluníčko se objevilo už před Adamovem, takže jsem se těšil na vyhlídku.
Cyklocomp na místě ukazoval 36 kilometrů a dobu jízdy 1:41. Rozhledna byla opravdu otevřená. Základem jsou železobetonové skruže, po jejich obvodu vede točité kovové schodiště. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 32 metrů nad zemí a 621 metrů nad mořem, celá rozhledna má výšku 48,8 metrů. Rozhled omezovala mlha v dálce, ale mohl jsem si prohlédnout další cíl - rozhlednu Malý Chlum, meteoradar Skalky, Kojál...

http://www.rozhledna-veselice.cz/

Bylo teprve 13:45 a rozhlednu jsem měl za sebou. Od rozcestníku Obůrka jsem se teda vydal ještě směrem k Macoše, která měla být po zelené turistické značce 4,5 kilometru daleko. Přes vesničku Nové dvory vede značka do lesa, kde jsou skromné pozůstatky hradu Blanseka. Docela prudkým sjezdem jsem se dostal k rozcestníku Pod Salmovkou. Nechtěl jsem vyjíždět prudké, kamenité serpentiny k dolnímu ochozu Macochy, tak jsem jel vlevo k Pustému žlebu a pak jsem VYŠEL prudké stoupání k rozcestníku Nad pustým žlebem (490 m/mořem); stezka byla kamenitá a mokrá, takže všechny pokusy o rozjezd skončily proklouznutím zadního kola. Nad Pustým žlebem už vede žlutá turistická značka k Macoše přes Koňský spád - nááádherná krajina. Jede se kolem hlubokého srázu nad údolím, skoro po rovině - zážitek, který si určitě zopakuju.

Od Macochy jsem se přece jen vydal po serpentinách dolů (s menší akrobatickou vložkou), Čertovou brankou k Punkevní jeskyni. Zrovna připlouvala loď a uslyšel jsem nezapomenutelný hlas průvodce - vyvolávače, který nás vezl na jaře. Kolem Skalního mlýna jsem dojel k Jakubovu jezeru, kde mi během focení krásně sluncem zalitého lesa ozobával botu drzý labuťák Ferda. Sluníčko už povážlivě klesalo, takže jsem jel už známou cestou přez okraj Blanska hladce až domů. Celková ujetá vzdálenost 82 km.

Akátová rozhledna Židlochovice

Typické podzimní počasí - 12 stupňů, občasný drobný déšť, takže podmínky celkem dobré; bude hůř, zima se blíží.
Po Líšeňské a Táborské jsem se dostal na cyklostezku. Komárovem raději po silnici, cyklostezka moc kličkuje uličkama, pak už pohodlně kolem Olympie, přes Rebešovice, Rajhradice, Opatovice, Blučinu do Židlochovic. Tady jsem trochu zakufroval. Sebekriticky uznávám, že jsem minul prosklenou vitrínu s nápisem "Pro cyklisty" bez zastavení; předpokládal jsem, že k tak významnému turistickému cíli musí vést nějaké značení. Nemusí. Aspoň od Brna ne. Nakonec mi dobří lidé poradili, abych za radnicí odbočil nahoru a pak se napojil na zelenou značku. Solidní asfaltová silnice časem přešla v úzkou silničku, asfalt přešel v šotolinu a nakonec v obyčejnou polní cestu, ale na horském kole pořád sjízdnou bez problémů. Trošku mě zarazily netradiční směrové sloupky; dřevěné trámky s nápisem "Rozhledna Výhon 355 m" bez ukazatatele. U druhého sloupku mi to došlo, směr určuje půlkruh z malých čtverečků na boku sloupku.
K rozhledně už jsem dojel po rovině, tachometr ukazoval po odečtení zajížďky 30 kilometrů. Od židlochovické radnice jsem ujel 2,5 kilometru. Stojan na kola nikde, ale k zamčení poslouží plot. Jinak je okolí pěkně upravené - sedátko, zastřešené posezení, odpadkový koš. Rozhledna byla nedávno otevřená, asi před měsícem. Je vyrobená z akátových desek, které jsou sešroubované do trámů a sestavené do válce. Vnitřkem vede točité dřevěné schodiště, poslední asi dvoumetrový úsek je ocelový. Ochoz je kruhový, bez informačních tabulí. Výhled je super; Pálava jako na dlani, Dukovany, Brno, radar v Praci... Foukal docela silný vítr a na ochozu bylo cítit docela silné chvění, snad nebudou fotky rozmazané :-).
Cestu zpátky jsem si zkrátil. Nevracel jsem se do Židlochovic, ale jel přímo do Blučiny po zelené značce. Obráceným směrem bych to cyklistům nedoporučoval. Polní cesta nevalné kvality vede z kopce docela prudce a značek je pořídku. Za rozcestníkem Skalka se odbočí vlevo na úzkou stezku a hned ostře vlevo dolů. Tady už jsem značku nenašel a když jsem dojel k bráně mezi zahradama, už jsem myslel, že jsem zabloudil. Naštěstí nebyla zamčená a směrem pořád dolů jsem se dostal do "civilizace", na křižovatku v Blučině. Pokračoval jsem přímo na Brno, za Blučinou se napojil na cyklostezku a v pohodě dojel do Brna stejnou cestou.

Podvrší u Veselice 1

Píšu "1", protože se zase ukázalo, že ze sklerózy bolí nejvíc nohy a bude ještě pokračování, protože jsem si 1) nezjistil, jestli je rozhledna otevřená, 2) zapomněl vzít náhradní baterky do foťáku, který samozřejmě v pravou chvíli klekl. Vyjel jsem přes Popelák, Majlont na Jantarovou stezku. Z Obřan do Bílovic je krásný, nový asfalt, v pondělí dopoledne, při 13ti stupních Celsia ani nebylo přelidněno. Z Bílovic do Adamova opět po krásném, novém asfaltu, tentokrát ale po silnici, asi těsně před otevřením, takže autoprázdné. Průjezd Adamovem po Jantarce (cyklostezka č. 5) až po soutok Svitavy a Punkvy, odtud do Blanska, kde na Masarykově ulici údajně začíná cyklotrasa 5116, ale první značku jsem našel až v Obůrce, kousek před cílem. Ale zpátky do Blanska; po Masarykové pořád dál, na druhém kruhovém objezdu se odbočí vpravo na Dvorskou a ta pak vede kolem Češkovic až do Obůrky. Na výjezdu z Blanska mě zlákala směrovka s modrou turistickou značkou do Obůrky a neudělal jsem moc dobře. V lese je samý polom, maká se na tom, jezdí tam traktory a kdeco, ale cesta je sjízdná, jenom na jednom místě jsem přenášel kolo přes ležící strom. Tam taky sjízdnost končí; stezka vede do kopce a je plná kořenů a kamení - trialista by to asi vyjel, já ne. Asi kilometr před Obůrkou mě zlákala turistická značka Panorama 700 metrů, ale dojel jsem jenom k hotelu Panorama a výhled nic moc. Zato jsem se ale ocitl na silnici, po které jsem měl správně jet a pohodlně jsem dojel do Obůrky, kde jsem našel ceduli, že rozhledna je už jenom 1700 metrů daleko. Jenže když jsem si ji fotil, došly ty mizerné baterky a zároveň jsem zjistil, že dnes je zavřeno. Stejně už jsem ale dojel na místo a udělal pár fotek mobilem. Přesně jak píše autor knížky Rájem rozhlednovým pan Štekl, vyjel jsem bez problémů až k rozhledně (na galuskách by to ale nešlo). Okolí rozhledny je pěkně upravené, dokonce tam stojí i kadibudka, kterou jsem ale nezkoušel :-).

Klucanina u Tišnova

čtvrtek 1. 10. 2009

Vyrazil jsem dopoledne, počasí nic moc; 14 stupňů a mlha, pro návštěvu rozhledny jako dělané :-).

Přes Sherwood, Štefánikovu čtvrť, Lesnou jsem dojel do Soběšic a podle trasy vyhledané na internetu jsem se měl hladce dostat do Mokré hory. Po menším bloudění a krkolomné jízdě nějakou zaječí pěšinou se to podařilo. Příště hned za Klariskami doleva po Mokrohorské, vpravo po Habrové a hned vlevo a pořád na západ. Z Mokré hory kolem Vránova mlýna, údolím Ponávky do České a po silnici přes Kuřim, Hradčany do Tišnova. Přijel jsem po hlavní, přes kruháč, ale lepší by bylo na začátku Tišnova jet víc vpravo, Brněnskou ulicí. Pak se dá za Hradčanským nádražím po modré značce vyjet prudkým stoupáním přímo na Klucaninu, ale je to spíš pro pěší. Pohodlnější cyklotrasa vede z Brněnské doprava Dvořákovou, Černohorskou, vpravo přes parkoviště ke hřbitovu. V lese pak doleva, kupodivu po rovince asi sto metrů, ale pak ostře vpravo a ostře nahoru. Dá se vyjet i na kole, ale je to asi sto metrů docela prudké. Pak se stoupání zmírnilo a dojel jsem k rozcestníku Pod Klucaninou. Tady jsem narazil na první naučnou stěnu - vyrobená ze dřeva, pod dřevěným deklem s obrázkem houby je namalovaný strom, v blízkosti kterého rostou - chytré a sympatické. K rozhledně to bylo ještě 400 metrů přijatelného stoupání a cestou jsem potkal ještě asi tři další stěny - lesní zvěř, mraveniště....

Okolí rozhledny je moc pěkně upravené, lavičky, stoly, spirálový stojan na kola, dřevěné malované bludiště pro děcka. Uvnitř rozhledny je cihlové obložení se jmény nejspíš sponzorů stavby, samozřejmě nechybí výtvory kreténských sprejerů.

Rozhledna je betonová, vysoká 28,8 metrů, podle průvodce 134 schodů, první ochoz je kousek nad zemí a další dva nahoře. Z nejvyššího je krásný výhled (naštěstí se vyčasilo, svítilo sluníčko) do všech stran, s výjimkou zalesněného kopce na jihovýchodě. Na všech stranách je plastický reliéf s popisem krajiny. Rozhledna je otevřená celoročně bez omezení.

Zpátky jsem se vydal opačnou stranou, kuriózně jsem jel od rozhledny do kopce, po modré značce do Hradčan a lesem přes Sokolí do Veverské Bítýšky. Ze začátku pěkná otročina, převýšení asi 150 metrů, cesta celkem slušná.

Po příjezdu k rozhledně ukazoval cyklocomp 35 km. Zpáteční cesta lesem je delší, ujel jsem 30 km, ale z Bystrce jsem jel na Starou osadu šalinou se Slávinkou.

http://www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/klucanina-u-tisnova/