Malý Chlum u Obory

9. 5. 2010

Počasí se docela vyvedlo, sluníčko nesměle svítilo, ale když jsem kolem deváté ráno vyjížděl, bylo kolem třinácti stupňů.

Do Blanska jsem se dostal po obvyklé trase Bílovice - Adamov - pod Novým hradem. Bohužel jsem doma zapomněl nychystaný itinerář i s mapou, takže jsem jel instinktivně; věděl jsem, že mám jet z Blanska na severozápad a matně se mi vybavovala obec Spešov. Projel jsem Blanskem po docela frekventované Svitavské a Poříčí, odbočil jsem na Dolní lhotu, kde jsem sice nenašel žádnou oficiální směrovku, ale před jedním domem byla dřevěná tabulka se šipkou na Spešov. Tam už jsem našel i mapu okolí, nastudoval jsem si trasu až k rozhledně. Takže zpátky na frekventovanou silnici 374, po ní do Rájce - Jestřebí. Na kruhovém objezdu doleva kolem potoka Býkovka po silnici 377, kde už se jelo trochu volněji. V Bořitově jsem si mohl na další mapě zkontrolovat směr. Zrovna se tam konal nějaký cyklistický závod a já jsem se na horalu proplítal nervózníma bikerama na jeho startu. Po cyklostezce 5201 jsem vystoupal kolem Bořitovského letiště a objevily se dva kopce, které jsem správně odhadl jako Velký a Malý Chlum - na zadním kopci byla vidět malá rozhledna. Na stránkách obce Obora jsem dokonce objevil tuhle pověst:

To se prý kdysi dávno vsadila bába čarodějnice s čertem o to, kdo z nich za jednu noc nanosí větší kopec písku. Čert prý létal pro písek kamsi daleko a přinášel jej ve velkém plochém koši, kterému se říkalo opákla. Bába byla chytřejší. Čekala vždy, až čert odletí, a pak mu odnášela v zástěře to, co donesl, a sypala na svou hromadu. Čert se divil, že bába má hromadu větší, létal čím dál rychleji, ale nebylo mu to nic platné, bába ho vždy předstihla. Ovšem už ani bába nestačila písek přenášet, protože se čert vracel čím dál rychleji, a tak použila další lest. Měla prý s sebou kohouta a lucernu. Tu rozsvítila ještě před svítáním, kohout zakokrhal a čert, který se právě vracel s opálkou plnou písku, poznal, že sázku prohrál. Ve zlosti hodil opálku na zem mezi oba kopce a vznikl tak malý kopec mezi oběma Chlumy, tzv. Opálka.  

Po příjezdu do Huti sv. Antonie jsem na návsi objevil informační tabuli, opět s mapou (díky Huťským!). Na ní je podrobně vyznačená cesta k rozhledně. I kdyby nebyla, cestou je několik směrovek, nejhezčí u srubu na konci vesnice.

Za vesnicí jsem najel na polní cestu, která byla dost vlhká, ale blátu se dalo vyhnout. Po výjezdu prvního stoupání se objevil docela impozantní pohled na Malý Chlum, z východní strany poznamenaný těžbou. Po celkem mírně stoupajících serpentinách jsem pohodlně vyjel až nahoru na "Moravský Říp", jak prý se Malému Chlumu říká. Mimochodem Malý Chlum je s nadmořskou výškou 488 metrů o 28 metrů vyšší, než Velký Chlum.

Rozhledna stojí na zvláštně plochém vršku kopce. Z informační tabule jsem vyčetl, že tady kdysi bylo silně opevněné Halštatské hradiště.

 O samotné rozhledně se prý říká, že je to největší myslivecký posed v republice :-). Dřevěná stavba je vysoká asi 10 metrů. Po žebřících se vystoupá na dvě šestiboké plošiny, horní ve výšce sedm metrů. Žádné cedule s reliéfem okolí nahoře nejsou, ale vzhledem ke skromnosti stavby jsem je ani nečekal. Rozhledna sice není vysoká, ale krásný rozhled je na všechny strany. Dokonce by měly být vidět i rozhledny, které už znám - Podvrší a Čebínka, ale bohužel jsem je nenašel - nejspíš kvůli horší viditelnosti. Pod rozhlednou jsou postaveny lavice a stoly z festovního dřeva, stojany na kola, dokonce i odpadkový koš, toho času plný a tabule s popisem místních archeologických nálezů.

 Rozhlednu postavila v roce 2005 tesařská firma Jan Opatřil, slavnostní otevření proběhlo 20. srpna. Přístup není nijak omezen. Z Brna jsem najel 42 kilometrů.

Na zpáteční cestě jsem si chtěl půl kilometru pod Malým Chlumem prohlédnout pískovcové reliéfy S. Rolínka, ale jenom jsem si obalil kolo bahnem a reliéfy nikde. Určitě tam někde jsou, ale bohužel se mi nepodařilo k nim trefit. Vynahradil jsem si to v Bořitově, kde jsem si (zvenku) prohlídl moc hezký kostel, postavený kolem roku 1200. Cestou jsem se pak dvakrát občerstvil, jednou vodou u studánky pod hradem a podruhé jsem doplnil ionty kvasarem v hospůdce Pod hradem.

Brněnský půlmaraton

Brněnský půlmaraton první květnový víkend se pomalu stává tradicí, jen houšť takových závodů.
Dopoledne jsem si zajel šalinó vyzvednout startovní číslo s čipem, keramickou botou a protože se mi zase podařilo přihlásit mezi první stovkou, taky reklamní tričko závodu.
Počasí vypadalo skoro ideálně - teplota kolem 19ti stupňů, sluníčko vykukovalo jenom občas. Start závodu byl teoreticky ve 14:30; pořadatelé amplionem informovali o novém pravidle - jeden výstřel tři minuty před startem, další minutu..., no, nevím, v nervózní atmosféře před startem asi málokdo počítal, kolikátý výstřel to už slyší. Korunou byla porucha startovací pistole před startovním výstřelem - asi vystříleli patrony :-).

Vyběhli jsme ze Svoboďáku na Masarykovu a samozřejmě jsme se prodírali davem pomalejších běžců, kteří byli rychlí před startem a zabrali místa vepředu. Snažil jsem se nasadit tempo, které mě nezničí po pár kilometrech a přitom mi udrží šanci na dobrý výsledek. Pořadatelé mi to moc neulehčili, na kilometrovnících se tradičně šetřilo, první byla až pětka u Anthroposu, ale potěšilo mě, že běžím dokonce lehce pod čtyři minuty na kilometr - 19 minut 43 vteřin.
Docela mi vadil závodník(?) na kostitřasu, nebo spíš jeho hlasitá rolnička; kravál to byl, jako by stěhovali kostel. Kolega běžec ze Saké Kateřinky to snášel mnohem hůř, nervoval se a snažil se mu utéct; myslím, že na to vyplýtval dost sil, které mu pak chyběly.

Kolem devátého kilometru, za stoupáním u Červeného konce, jsem si rozbalil isotabletu. U Ronda jsem potkal černé čelo závodu, asi pět afričanů, s odstupem jeden evropan, dva afričani, dvě afričanky..., no, hlavně, že to byl rychlý závod :-(. Konec prvního kola byl docela příjemný - Masaryčka a Svoboďák byly slušně zaplněné lidma, fandilo se - asi to má něco do sebe, pořádat závody v centru - k Líšeňským rybníkům by tolik lidí nikdy nepřišlo. Cílem prvního kola jsem proběhl v čase 43:35 a Honza Šrámek mi nechtěl dát zlatý věnec, který si chystal :-)

Pozitivní informací na začátku druhého kola bylo, že jsem za sebou přestal slyšet zvon kostitřasu. Horší bylo, že mi nějak začal chybět elán. Za mnou nikdo, přede mnou sto metrů díra. Až před výstavištěm jsem předběhl dlouhána se sluchátkama, ale nohy se mi zdály nějaké těžší. Potvrdilo se to u Anthroposu, kde jsem si zkontroloval čas na prvních pět kilometrů druhého kola - 22 minut, dvě minuty skluz. Nedělal jsem z toho vědu, protože zase nebylo s kým závodit a začalo mi být trochu těžko, dvě hodiny před startem jsem si dal těstoviny s tvarohem a asi jsem jich snědl moc. Začínalo mě píchat v hrudníku, takže stoupání za Riviérou jsem vyběhl opatrně a samozřejmě pomaleji. Seběhl jsem do Kamenné a sto metrů před sebou jsem uviděl běžet zelené tričko, které tam předtím nebylo. Odhadl jsem to na někoho s přepáleným začátkem a hned jsem měl lepší motivaci. Netrvalo dlouho a u Ronda už jsem ho míjel. Zároveň se kolem mě ale přehnal mládenec, který se asi naopak zase moc šetřil. Dvacátý kilometr jsem proběhl v čase 1:23:35. Pod Francisbergem jsem předběhl dalšího "vyhořelého", na Masaryčce ještě jednoho a už jsem běžel tempem, které mi vysávalo poslední síly. Poslední nepříjemná zatáčka kolem fontány na Svoboďáku a konečně cíl. Čas 1:28:09 nic moc, asi mi líp sedí trénink na maraton, vytrvalost trochu chyběla.
V cíli už mě čekala Slávinka. Chvíli jsme se dívali vyhodnocení soutěže živých soch, byly dost působivé, hlavně děcka měly vyvalené oči a ptaly se, jestli jsou to lidi nebo roboti. V lázních na Rašínově jsem se vysprchoval a převlíkl. Na vyhlášení vítězů závodu už jsme nečekali, stavili jsme se na preso a šel jsem si odpočinout na noční směnu.
A hodnocení závodu? Umístění mnohem lepší, než bych podle času čekal: celkově 23. a v kategorii MB 4. Trať je pěkná, jedno nepříjemné stoupání za Riviérou, chyběly mi už zmiňované kilometrovníky a naopak by mi určitě nechyběl nepříjemně hlasitý zvonek kostitřasníka. Šatny a sprchy na Rašínově super, na trati dvě občerstvovačky, tam bych měl připomínku k bublinkové minerálce, která pěkně štípe v očích a bublinky taky nejsou pro běžce zrovna ideální. Organizace závodu výborná, na křižovatkách policie s kolegy z dispečinku zajistili bezproblémový průběh. Na Svoboďáku plno akcí pro lidi, letos mi ale chyběl kolega Baběrád se zbožím New Balance, asi bych mu udělal kšeftík.
Brno by určitě zvládlo i víc takových závodů, co tak třeba maraton?

PS - použité fotky od Lenkatopka a Dana Orálka