28. října 2013
Do Ostravy jsem přijel ráno po osmé, teploměr ukazoval 6 stupňů. Avizované vrácení trasy do Komenského sadů se nekonalo, prý se běžcům víc líbí Bělský les. Nejsem si tak jistý - v lese se sice běhá dobře, ale přece jenom musíme překonávat nějaké stoupání a povrch trati taky není úplně ideální - místy hlína, rozbitý asfalt a kameny.
Za startovné 400 kč jsme dostali jsme i funkční kanárkově žluté triko. Zázemí bylo stejně jako vloni docela dobré, věci jsme si uložili do uzamykatelných skříněk ve Vodním areálu. Stejně jako vloni jsme startovali společně s půlmaratonci a maratonskými štafetami, takže pořadí se moc hlídat nedalo, ale mě šlo stejně hlavně o čas - potřeboval jsem zaběhnout pod tři hodiny, abych se kvalifikoval na příští mistrovství republiky na PIM. Po výborně zaběhnutém půlmaratonu v Blansku a ještě lepší Brněnské pětadvacítce jsem se na to cítil. Bohužel se moc dobře nesešly termíny, před týdnem jsem běžel Brněnský masakr - 61 kilometrů v těžkém terénu, převýšení asi 1900 metrů. Přihlásil jsem se dlouho dopředu a hlavně bych si takový závod v Brně nechtěl nechat ujít. Jako památku jsem si odnesl kromě medaile i namožený stehenní sval, ale doufal jsem, že to nějak překonám.
Vystartovali jsme skoro přesně v deset, teplotu bych odhadl asi na dvanáct stupňů, ale stejně jsem si oblíkl trenýrky a tričko s krátkým rukávem. Začátek byl dost svižný, první kilometry jsem běžel pod čtyři minuty. Od začátku jsem se připojil k Ondrovi Strnadovi, stihli jsme i pokecat. Před polovinou prvního okruhu se trať stáčí vpravo, místo aby se zatočila vlevo k cíli - zřejmě inovace k prodloužení kola a snížení počtu kol; dobrý nápad, bohužel taky další stoupání. Z lesa vybíháme ve Staré Bělé, hned na začátku je občerstvovací stanice s vodou, zatím si jí nevšímám. Po ulici Chrobákově zatáčíme na Ruskovu a znovu vbíháme do lesa. Cesta teď vede spíš s kopce, kilometry jsou dobře značené, na 5. mám mezičas přesně 20:00 - jsem o minutu rychlejší a to je hodně, musím trochu ubrat. Zvolňuju a Ondra se mi vzdaluje. Blíží se sedmý kilometr, vbíhám do prostoru startu, ale předtím si ještě dávám na občerstvovačce ionťák; málem jsem se lekl, jak byl sladký, většinou bývá hodně naředěný, ale tohle byl koncentrát, dlouho se nemůžu zbavit sladkého pocitu v puse. A znovu do stoupání, před Starou Bělou je značka 10 km - pětka za 20:27, desítka 40:27, moc jsem teda nezpomalil, dvě minuty jsem v plusu. Běží se mi dobře, necítím se unavený, levé stehno sice cítím, ale v běhu zatím nevadí. Na konci 2. kola otvírám Endurogel a zapíjím vodou, značku 15 km míjím za 20:51, celkově 1:01:18, super, jenom vydržet. Ve stoupání už trochu cítím únavu a trochu ubírám. V seběhu pak předbíhám Ondru, asi to přehnal. Mě už ale taky není nejlíp, rozbaluju tabletu carbosnacku, půlku rozkoušu a půlku schovávám pod jazyk, na konci třetího kola zapíjím ionťákem, tentokrát už standartním. Probíhám cílem třetího kola a půlkou závodu, letmo mrkám na hodinky a sleduju mezičas na půlmaraton 1:27 a nějaké drobné. Do kopce zase trochu uberu a 20. km probíhám v čase 1:22:50, pětka za 21:32. Dobíhá mě mladší běžec, zavěšuje se za mě a asi po kilometru se ptá, jestli běžím na tři hodiny. Potvrzuju odvážný úmysl, ale hned ho upozorňuju, aby se neřídil mým tempem, protože mám v nohách Brněnský masakr, což už se začínalo projevovat čím dál víc. Borec se mi vzdálil a já jsem cítil, že držet se ho by byla sebevražda. Na 25. km mám další pětku za 22:00, celkově 1:44:50, pořád ještě žije šance na celkový čas pod 3 hodiny. Na konci čtvrtého kola si dávám znovu endurogel, hned ho zapíjím vodou a vyhazuju skoro prázdnou tubu. Snažím se držet tempo, další pětku jsem zvládl za 21:52, 30 km za 2:06: 43. Teď vím, že jsem ještě pořád stíhal, i když s rezervou už jenom 17 vteřin, ale během závodu se mi to nechtělo počítat, viděl jsem, že pětikilometrové úseky už za 21:10 nestíhám a k fyzické únavě se přidala i psychická. Vbíhám do posledního kola a na 35. km mám pětkový mezičas 22:36, celkem 2:29:20. Tohle už nezvládnu, o umístění mi až tolik nejde, takže ještě zpomaluju a doklušu to v klidu. Nahoře ve Staré Bělé využívám občerstvovačku, 40. kilometr probíhám v čase 2:53:56, pětka za 24:36; škoda, zvládnout ji v čase 21:10, stihl bych tříhodinový limit, ale na to už nezbyly síly. Na zbylých 2200 metrů potřebuju 10:38 a cílem tak probíhám v čase 3:04:34 hodně unavený a trochu zklamaný.
Přinutím se ještě k výklusu asi dvou set metrů a směřuju ke skříňkám, otvírám regener, snad mi trochu pomůže. Ze sprchy teče vlažná voda a protože jsem docela prokřehlý, umývám se jenom úsporně. Převlíkám se do suchého a jdu hledat výsledky. Letos funguje servis velice dobře, na tabuli už průběžné výsledky visí, jsem celkově 13. a v kategorii 45-49 let třetí, tak si ještě počkám na vyhlášení. Mezitím využívám lístků na občerstvení, beru si džus a řízek s chlebem.
Pořadatele musím pochválit. Moc pěkně připravený závod, trať výborně značená, občerstvení na jedničku, výsledkový servis bez chyby. Vyhlášení výsledků se sice opozdilo, ale nijak dramaticky. Starý okruh mi sice vyhovoval víc, ale tenhle je zase blíž k Brno a žádný problém s parkováním, takže příští rok nashledanou.
