sobota 11. 12. 2010
Poslední dobou běhání trochu šidím - z měsíční dávky 300 kilometrů jsem klesl na 150, za 11 prosincových dní mám naběháno jenom 33 kilometrů, a to jsem v pátek 10. zaběhl 20 kilometrů. Večer jsem pak našel na internetu, že v sobotu se běží třicítka k Býčí skále.... Ale řekl jsem si, co to je pro "ostříleného maratonce", jdu do toho.
Ráno bylo čerstvě napadaných asi pět centimetrů sněhu a pořád ještě sněžilo. Autem jsem dojel k fotbalovému hřišti na Novoměstské, v místních šatnách jsme se převlíkli. Příjemně mě překvapila kamarádská atmosféra, bylo nás asi 40, každý se bavil s každým, nikde žádná primadona. Startovné (20 kč!) pořadatel vybíral bez toho, aby si poznačil, kdo platil a kdo ne - prostě důvěra v poctivost.
Ke startu jsme přesunuli asi 300 metrů na hráz retenční nádrže. Neznal jsem trasu a na nějaký super výkon jsem se necítil, takže dopředu jsem se netlačil. Jenže hned po startu se skupinky začaly trhat a já jsem nechtěl běžet zase úplně pomalu, takže jsem se pořád snažil držet na dohled rychlejší skupiny. Nebylo to lehké, trasa vedla po lesních cestičkách, z devadesáti procent zničených koňskými kopyty, podlézalo se pod spadlým kmenem, pak se další kmen přeskakoval... Stoupání bylo hooodně nepříjemné, dlouhé, prudké, boty klouzaly na sněhu.
V Útěchově jsme vběhli na silnici, v autobusové točně se otočili běžci, kteří si vybrali patnáctikilometrovou trať, mezi nima i Ivana Martincová, kterou jsem chvilku před tím předběhl; asi dnes běžela jenom jako relax. Z mokré hlavní silnice jsme odbočili a zasněženou vedlejší a podrážky, pokryté solankou nepříjemně prokluzovaly. Vběhli jsme do lesa a znovu - nahoru, dolů. Pak už to bylo jenom dolů, dlouho a prudce. Až budu tenhle kopec vybíhat zpátky, něco si užiju! Navíc zjišťuju, že místy je pod sněhem led, takže zastavit nemůžu a směr koriguju jenom velice opatrně. Podběhli jsme můstek pod železnicí a jsme v Adamově. Teď už jenom 4-5 kilometrů mírného, ale vytrvalého stoupání po ujetém sněhu a jsme u Býčí skály. Tady je jediné občerstvení na trati, docela dobře zásobené jídlem i pitím. Dávám si jenom horký čaj a běžím zpátky. Asi to byla chyba, měl jsem něco sníst; jedinou iso tabletu jsem vycucal v první půlce a ke konci už jsem běžel bez energie.
Seběhl jsem do Adamova a přede mnou obávané stoupání. Běžel jsem drobnými kroky a pomalu, ale po dvou stech metrech jsem toho měl dost, tak jsem přešel do chůze, kterou jsem střídal s během až nahoru. Špatné bylo, že nikde kolem ani noha, za sebou jsem sice v kopci někoho viděl, ale zřejmě se dostali nahoru ještě pomaleji než já. Mám obavy, abych nezabloudil, ale už jsem tady jednou byl, tak to snad zvládnu. Nezvládl. U Útěchova se cestička rozdvojuje a oranžové fáborky nikde, stopy vedou doleva i doprava, volím levou a dělám chybu (levice byla vždycky na h...o). Po sto metrech se stopy skoro vytratily, tady určitě neproběhla skupina běžců. V botách mi čvachtá voda, je mi zima, jsem unavený, hladový, ztracený... Krokem procházím les, až narážím na další chodník, tady už je stop hodně, rozeznávám i vzorek terénních bot, to bude ono. Únava už pokročila tak, že občas jdu i rovné úseky a nemůžu se dočkat konce. Překročení padlého kmene je těžký úkol... Sbíhám dolů pod vedením vysokého napětí, odbočuju doleva, tohle si pamatuju, do cíle už by nemělo být daleko. Už vidím další padlý strom, který se podlézá, opravdu už se to blíží! Vyběhl jsem z lesa na rovnou cestu a po nekonečných třech stech metrech byl v cíli. Dalších tři sta metrů do vyhřátých šaten, horká ! sprcha a honem do suchého oblečení. Nikde v šatnách jsem nenašel horký čaj, ale mám sebou ionťák, sice studený, ale je.
Pokud mám hodnotit závod jako celek, skvělá byla atmosféra, práce dobrovolníků okolo, teplé šatny horká sprcha, mínusem snad jenom hrbaté stezky, rozšlapané od koní, což se ale dá připsat k celkové náročnosti trati. Terén mi dal tak zabrat, že doma jsem zalehl k televizi a během dvou minut jsem spal. Příští rok si pohlídám termín, abych běžel odpočatý a určitě poběžím.
20101212
20101208
běh kolem Křetínky
sobota 6. 11. 2010
Tento závod jsem běžel jenom jednou, před dvěma lety a líbil se mi. Jediná potíž byla s hledáním místa startu, nakonec jsem musel volat organizátorovi a nechat se navést :-). Letos už jsem věděl, kde mám hledat, ale stejně jsem našel úzkou uličku, vedoucí z Pražské ulice ke sportovní hale až na druhý pokus. Pro jistotu jsem si uložil bod do navigace.
Hned za vchodem do haly byly stolky s registrací; přišel jsem asi půl hodiny před startem a fronta žádná. Zaplatil jsem 100 kč a dostal startovní číslo na špagátkách, lístek na občerstvení a do tomboly.
Posledně jsem dorazil asi minutu před startem a převlíkal jsem se u registrace, teď jsem v klidu našel jednu z šaten a převlíkl se tam. Na začátek listopadu bylo krásné teplíčko, tipoval bych asi na 16 stupňů, tak jsem po dlouhé době oblíkl lehké běžecké trenýrky a triko s krátkým rukávem.
Poslední dobou trénink trochu flákám, abych šetřil naražené koleno, ale po startu (přesně ve 14:00) jsem se stejně snažil tlačit dopředu. Vyběhli jsme na Pražskou, dali se doprava po krajnici až ke kruhovému objezdu, pak zase doprava, přez náměstí a mírným, ale dlouhým stoupáním se blížili ke Křetínce. Tempo se mi zdálo dost vysoké, ale stejně se ještě občas našel někdo, kdo mě předběhl. Za chvilku jsem ale předbíhal první odpadlíky, kteří přepálili start, jeden popadal dech tak hrozným způsobem, že vypadal skoro na kolaps. Na úrovni přehradní hráze se silnice srovnala, ale zase se do nás opřel docela silný protivítr; nevadí, vysocí běžci to mají horší, zaberou větší plochu :-). Tempo se mi pořád zdá dost vysoké, kilometrovník nikde žádný, ale pulsmetr ukazuje 152, takže trošku zvolňuju, ale přede mnou jsou na tom asi stejně, rozestupy se nemění. Deset metrů přede mnou běží holka asi v mých letech, o sto metrů dál ve skupince chlapů Ivana Martincová. Konečně vidím na silnici první značku, pátý kilometr. Mrknu na stopky, 21:10, nic moc, ale vybíhali jsme dlouhý kopec, takže to ujde. Silnice je pořád zvlněná a zakroucená, přebíháme z jedné strany na druhou, aby jsme běželi ideální stopou, vítr je pořád nepříjemně silný.
V Křetíně zatáčíme doprava a sbíháme z kopce, holka přede mnou si udržuje pořád stejný odstup, seběhy umí. Po pár stech metrech se trať zase zvedá a vidím, že holka dělá docela dlouhé, trochu křečovité kroky, že by krize? Držím pořád stejné tempo, začínám jí dýchat na záda a nakonec se dostávám před ni. Trošku jsem přidal, abych si udělal odstup, pak se kochám výhledem na přehradu po pravé straně a vbíhám do závěje štěrku na krajnici, nohy při odrazu podkluzují; Franto, dávej bacha!
Sto metrů přede mnou teď táhne Ivana Martincová v závěsu dva chlapy. Vítr teď fičí zezadu a nadouvá startovní číslo jako lodní plachtu. Běžíme z Křetína do Lazinova, asfaltka je dost rozbitá, ale co bych čekal od polní cesty? Dívám se, že jeden z chlapů předbíhá Ivanu a druhý si protahuje ruce a ohlíží se, jaký má náskok, asi už mu síly taky ubývají. Já na tom nejsem o moc líp, ale stejně zrychluju. 10. kilometr a čas 42:25, docela slušný. Stáhl jsem náskok asi na osmdesát metrů, ale do kopce se takhle nepoženu, takže se zklidňuju. Brzo se ale silnice láme a sbíháme dolů, Letovice se blíží. Prodlužuju krok a zařazuju vyšší rychlost. Chlapík v černém dresu ztrácí kontakt s Ivanou a znova se ohlíží. Předbíhám ho a na Ivanu ztrácím už jenom asi třicet metrů. Cedule Letovice už je na dohled a předbíhám i Ivanu, to už se mi asi hned tak nepodaří. Držím rychlost, vbíhám do zatáčky, pod železniční tratí a cítím, že se mi začíná točit hlava, přehnal jsem tempo. Trochu ubírám a nenápadně číhám za sebe. Získal jsem asi třicet metrů, jestli za mnou někdo nastoupí, těžko ho udržím. Naštěstí na to nikdo neměl náladu a probíhám cílem v čase 58:32, což je na 14,5 kilometrů dobrý výsledek.
Po vyklusání se jdu převlíct do šatny, beru ručník, že si aspoň opláchnu obličej a světe div se - umývárna plná páry ze tří sprch, tekla horká voda! To se na závodech moc často nevidí, klobouk dolů před pořadateli. Hned jsem přehodnotil plány a horká sprcha byla moc příjemná.
Pak přišla řada na párek s chlebem, na pivo jsem si jako řidič nechal zajít chuť. Po 16. hodině začalo v sále vyhlášení vítězů - nic pro mě, skončil jsem celkově 24., v kategorii 40-49 let 7. Po vyhlášení ještě docela bohatá tombola, ale já mám štěstí v lásce, takže nic :-).
Celkové hodnocení - trať pěkná, trochu kopcovitá, asfalt, na polní cestě místy všelijaký, ale schůdný. Čekal jsem v polovině nějakou občerstvovací stanici, ale nebyla tam; žádný velký problém to nebyl, dalo se to doběhnout i tak. Jednoznačně musím pochválit pořadatele. Všechno bylo perfektně zajištěno - od registrace přes vyznačení trati, hlídky na křižovatkách, občerstvení v cíli, všude plno ochotných a pracovitých lidí. Je vidět, že v Letovicích se snaží o udržení dobré pověsti a daří se jim to. Při vyhlašování vítězů se dokonce pořadatel omlouval, že kvůli krizi se oproti minulým ročníkům nevyhlašuje prvních pět běžců v kategorii, ale jenom tři...
Takže - příští rok první listopadovou neděli nashle v Letovicích.
Web závodu:
http://www.mks-letovice.cz/fan-club/index.php?id01=akce&id02=bop&id03=prop
Tento závod jsem běžel jenom jednou, před dvěma lety a líbil se mi. Jediná potíž byla s hledáním místa startu, nakonec jsem musel volat organizátorovi a nechat se navést :-). Letos už jsem věděl, kde mám hledat, ale stejně jsem našel úzkou uličku, vedoucí z Pražské ulice ke sportovní hale až na druhý pokus. Pro jistotu jsem si uložil bod do navigace.
Hned za vchodem do haly byly stolky s registrací; přišel jsem asi půl hodiny před startem a fronta žádná. Zaplatil jsem 100 kč a dostal startovní číslo na špagátkách, lístek na občerstvení a do tomboly.
Posledně jsem dorazil asi minutu před startem a převlíkal jsem se u registrace, teď jsem v klidu našel jednu z šaten a převlíkl se tam. Na začátek listopadu bylo krásné teplíčko, tipoval bych asi na 16 stupňů, tak jsem po dlouhé době oblíkl lehké běžecké trenýrky a triko s krátkým rukávem.
Poslední dobou trénink trochu flákám, abych šetřil naražené koleno, ale po startu (přesně ve 14:00) jsem se stejně snažil tlačit dopředu. Vyběhli jsme na Pražskou, dali se doprava po krajnici až ke kruhovému objezdu, pak zase doprava, přez náměstí a mírným, ale dlouhým stoupáním se blížili ke Křetínce. Tempo se mi zdálo dost vysoké, ale stejně se ještě občas našel někdo, kdo mě předběhl. Za chvilku jsem ale předbíhal první odpadlíky, kteří přepálili start, jeden popadal dech tak hrozným způsobem, že vypadal skoro na kolaps. Na úrovni přehradní hráze se silnice srovnala, ale zase se do nás opřel docela silný protivítr; nevadí, vysocí běžci to mají horší, zaberou větší plochu :-). Tempo se mi pořád zdá dost vysoké, kilometrovník nikde žádný, ale pulsmetr ukazuje 152, takže trošku zvolňuju, ale přede mnou jsou na tom asi stejně, rozestupy se nemění. Deset metrů přede mnou běží holka asi v mých letech, o sto metrů dál ve skupince chlapů Ivana Martincová. Konečně vidím na silnici první značku, pátý kilometr. Mrknu na stopky, 21:10, nic moc, ale vybíhali jsme dlouhý kopec, takže to ujde. Silnice je pořád zvlněná a zakroucená, přebíháme z jedné strany na druhou, aby jsme běželi ideální stopou, vítr je pořád nepříjemně silný.
V Křetíně zatáčíme doprava a sbíháme z kopce, holka přede mnou si udržuje pořád stejný odstup, seběhy umí. Po pár stech metrech se trať zase zvedá a vidím, že holka dělá docela dlouhé, trochu křečovité kroky, že by krize? Držím pořád stejné tempo, začínám jí dýchat na záda a nakonec se dostávám před ni. Trošku jsem přidal, abych si udělal odstup, pak se kochám výhledem na přehradu po pravé straně a vbíhám do závěje štěrku na krajnici, nohy při odrazu podkluzují; Franto, dávej bacha!
Sto metrů přede mnou teď táhne Ivana Martincová v závěsu dva chlapy. Vítr teď fičí zezadu a nadouvá startovní číslo jako lodní plachtu. Běžíme z Křetína do Lazinova, asfaltka je dost rozbitá, ale co bych čekal od polní cesty? Dívám se, že jeden z chlapů předbíhá Ivanu a druhý si protahuje ruce a ohlíží se, jaký má náskok, asi už mu síly taky ubývají. Já na tom nejsem o moc líp, ale stejně zrychluju. 10. kilometr a čas 42:25, docela slušný. Stáhl jsem náskok asi na osmdesát metrů, ale do kopce se takhle nepoženu, takže se zklidňuju. Brzo se ale silnice láme a sbíháme dolů, Letovice se blíží. Prodlužuju krok a zařazuju vyšší rychlost. Chlapík v černém dresu ztrácí kontakt s Ivanou a znova se ohlíží. Předbíhám ho a na Ivanu ztrácím už jenom asi třicet metrů. Cedule Letovice už je na dohled a předbíhám i Ivanu, to už se mi asi hned tak nepodaří. Držím rychlost, vbíhám do zatáčky, pod železniční tratí a cítím, že se mi začíná točit hlava, přehnal jsem tempo. Trochu ubírám a nenápadně číhám za sebe. Získal jsem asi třicet metrů, jestli za mnou někdo nastoupí, těžko ho udržím. Naštěstí na to nikdo neměl náladu a probíhám cílem v čase 58:32, což je na 14,5 kilometrů dobrý výsledek.
Po vyklusání se jdu převlíct do šatny, beru ručník, že si aspoň opláchnu obličej a světe div se - umývárna plná páry ze tří sprch, tekla horká voda! To se na závodech moc často nevidí, klobouk dolů před pořadateli. Hned jsem přehodnotil plány a horká sprcha byla moc příjemná.
Pak přišla řada na párek s chlebem, na pivo jsem si jako řidič nechal zajít chuť. Po 16. hodině začalo v sále vyhlášení vítězů - nic pro mě, skončil jsem celkově 24., v kategorii 40-49 let 7. Po vyhlášení ještě docela bohatá tombola, ale já mám štěstí v lásce, takže nic :-).
Celkové hodnocení - trať pěkná, trochu kopcovitá, asfalt, na polní cestě místy všelijaký, ale schůdný. Čekal jsem v polovině nějakou občerstvovací stanici, ale nebyla tam; žádný velký problém to nebyl, dalo se to doběhnout i tak. Jednoznačně musím pochválit pořadatele. Všechno bylo perfektně zajištěno - od registrace přes vyznačení trati, hlídky na křižovatkách, občerstvení v cíli, všude plno ochotných a pracovitých lidí. Je vidět, že v Letovicích se snaží o udržení dobré pověsti a daří se jim to. Při vyhlašování vítězů se dokonce pořadatel omlouval, že kvůli krizi se oproti minulým ročníkům nevyhlašuje prvních pět běžců v kategorii, ale jenom tři...
Takže - příští rok první listopadovou neděli nashle v Letovicích.
Web závodu:
http://www.mks-letovice.cz/fan-club/index.php?id01=akce&id02=bop&id03=prop
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)