1. 1. 2016
Na Silvestra jsem se přinutil k trošce střídmosti, víno jenom s citem, víc vody a k tomu pár (spíš několik párů) obložených chlebíčků. V jednu ráno jsem šel spát vcelku střízlivý.
Vzbudil jsem se v půl desáté ráno a venku ležely asi dva centimetry čerstvého sněhu. Jako by to nemohlo ještě den počkat! Co si obuju? Silnice bude určitě posolená a mokrá, místy ale určitě poběžíme na sněhu. Nakonec si beru lehké závodní silničky se skoro hladkou podrážkou.
Letos mám proti loňsku dost naběháno, už třetí měsíc po sobě jsem uběhl víc než tři sta kilometrů, rychlost jsem moc netrénoval, ale doufám, že čas by se mohl přiblížit k 1:30.
V půl jedné jsem v Tuřanské sokolovně zaplatil srandovní startovné 50 kč a poprvé se přihlásil do kategorie MV2 - nad 50 let. Na startu jsem se postavil asi do třetí řady, teplota asi -1 stupeň a podle předpokladu na cestě asi dva centimetry sněhu.
První kilometr jsme obkroužili na dvou okruzích poblíž sokolovny a vyrazili po děravé a zasněžené polní cestě k mohyle Míru. Přede mnou běží docela hodně lidí docela hodně rychle, ale budu se držet svého tempa. Po dvou kilometrech jsme se dostali na mokrou asfaltku, kde se běželo líp. Kontroluju mezičasy - tempo pod 4 minuty na kilometr, tep kolem 134, můžu trochu zvolnit. Vbíháme do Dvorsk, tempo lehce nad 4 minuty. Na konci vybíhám lehčí stoupání a v pravém stehně se ozvala ostrá bolest. Že by křeč? Na to přece netrpím! Do prdele, bolí to přesně v místě vloni natrženého hamstringu! Okamžitě zpomaluju a čekám, že bolest zmizí, ale nic. Kulhám a za běhu se snažím protahovat nohu. Předbíhají mě dva běžci, jeden se ptá, jestli jsem v pohodě. Nejsem, ale pomoc nepotřebuju. Zastavuju a znovu zkouším protahovat zadní stehna. Pomalu se rozbíhám, hamstring pořád bolí. Mám se vrátit, nebo zvládnu ještě 16 kilometrů? Pokračuju asi půl kilometru pomalým tempem, předbíhají mě další běžci, ale je mi to jedno. Noha pořád bolí, ale už to není tak hrozné; zkusím pokračovat. Trochu zrychluju, blížím se plánovanému tempu.
Vybíháme z Kobylnic a za odbočkou k mohyle si dávám kelímek čaje. Vedlejší cesta je zase zasněžená. Běžím po neušlapaném sněhu, který tolik nepodkluzuje a snažím se držet přiměřeně rychlé tempo. Ve 3/4 kopce míjím v protisměru Dana Orálka. Nahoře si chvilku oddechnu na rovině a už zase stoupám k mohyle. Při jejím obíhání předbíhám borce, který mi hekáním připomíná Ivoše Zejdu. V podrážce se mi zaklínil kamínek, takže na asfaltu klapu jako kůň. Zkouším šourat podrážkou o asfalt, ale šutr drží. Sbíhám dlouhý kopec od mohyly a noha mi dovolí tak rychlé tempo, že předbíhám další dva borce. Čaj na občerstvovačce už odmítám a na začátku Kobylnic rozbaluju iso tabletu. Míjím značku 15 km, mezičas 1:03:24 je jenom o kousek za plánovaným tempem na cílový čas 1:30; při problémech s nohou paráda. Trochu mi to pomáhá držet správné tempo. Běžíme tři za sebou v rozestupu asi 50 metrů, na záda se mi nikdo netlačí a zrychlovat nebudu, takže se takhle v pohodě blížíme k cíli. Na seběhu z asfaltky na polní cestu kontroluju mezičas na 20 km, Suunto ukazuje 1:24:45, takže hranici hodina a půl asi těsně nestihnu. Sbírám zbytky sil a s laskavým dovolením bolavého stehna lehce zrychluju. Cíl už je skoro na dohled a mám ještě skoro dvě minuty k dobru, takže makám a v cíli vidím na stopkách čas 1:29:22 - super! Oficiální čas je nakonec o 6 vteřin lepší.
Zkouším se v předklonu protáhnout hamstringy, ale pravá noha je nějaká ztuhlá, radši toho nechám a dávám si asi čtyřsetmetrový výklus. Vyhlížím Laďu Rozmana a Radka Dočkala, kteří byli na obrátce asi dvě stě metrů za mnou, ale nikde nikdo, druhá půlka se jim asi moc nevyvedla.
Jdu do tepla sokolovny a užívám si příjemnou novoroční kamarádskou atmosféru mezi stejnými blázny, jako jsem já. Hledám nějakou zmínku o čase vyhlášení vítězů, protože doufám, že takhle solidní čas by mohl v padesátníkách na bednu stačit, ale nikde nic. Tohle je nízkonákladový závod, takže dokonalý servis milerád oželím. Stejně by mě zajímalo, jak se pořadatelům za 50 kč startovného podařilo zajistit občerstvení na trati, horký čaj a buchtu v cíli, vyhřáté zázemí s teplou vodou a ještě ceny pro vítěze; klobouk dolů!
Čekání na vyhlášení nakonec nebylo tak dlouhé. Po doběhu poslední běžkyně se chvilku sumírovalo a dočkali jsme se. V padesátkách jsem skončil druhý, osmnáct vteřin za Martinem Šimunkem a skoro šest minut před třetím Jirkou Bezroukem.
