Po čtyřiceti dnech tréninku jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet jak jsem na tom porovnáním s konkurencí. Los padl na Radostickou desítku. Až na místě jsem zjistil, proč je Nerezová. Čekal jsem selanku - pár okruhů kolem vesnice na zledovatělé silnici, ale po pár stech metrech jsem jsem zíral na prudký kopec, do kterého jsme běželi (později jsem zjistil, že je to sjezdovka). Běželo se po ušlapaném sněhu a docela pomáhaly nesmeky, které jsem měl natažené.
Nahoře jsem si řekl, že když tenhle hank mám vyběhnout třikrát, musím trochu ubrat tempo, ale to jsem netušil, že za chvilku mě čeká dlouhý úsek lesem v hlubokém a sypkém sněhu; hrůza! Noha při každém došlápnutí ujížděla bokem, při odrazu proklouzávala a sil rapidně ubývalo. Teplota byla kolem -15°, ale potil jsem se jako vrata od chlíva. Z lesa se seběhlo zase do vesnice na zledovatělou silnici, kde už nesmeky hezky držely.Po třech kolech jsem toho měl tak akorát dost, nečekal jsem, že deset kilometrů mi dá tak zabrat. Na startu hlavního závodu bylo 168 nerezových běžců a běžkyň a doběhl jsem 80. za 54 minut 35 vteřin. Projevila se malá trénovanost a pořád ještě nadváha (4 kg).
Musím pochválit pořadatele; kde to bylo možné, byla trať pěkně upravená a vyznačená. V prostoru startu se zdarma čepoval čaj a dokonce i svařák, který jsem bohužel neochutnal, jsa vozmo. Po doběhu každý dostal půllitrovou grenu, tatranku a müsli tyčinku - za čtyřicet kč startovného super. Za zvýhodněné ceny se dalo nakoupit kdejaké sportovní oblečení a boty New Balance.
