Babí lom

31. července 2010

První pokus zdolat tuhle rozhlednu na kole ztroskotal asi po 100 metrech nesení kola na zádech po hřebenu Babího lomu. Tentokrát jsme se vydali se Slávinkou emhádou - ze čtyřicet jedničky jsme vystoupili na Lelekovické návsi a vydali se po asfaltové cyklotrase nahoru k Babímu lomu. Cestou jsme nabrali vodu v pěkně upravené Olšové studánce. Zajímavostí jsou tzv. balvanové proudy, které sjely v ledových dobách z hřebene až sem, asi 500 metrů daleko.
U lelkovadla (pro nezasvěcené - je to zařízení na chytání lelků) jsme odbočili doleva a vystoupali do sedla, rozcestníku turistických značek. Kdyby jsme se dali doprava, dostali by jsme se na kopec Babí lom, vysoký 562 metrů, tedy o 36 metrů vyšší, než rozhledna stejného jména. Kousek cesty je údajně schůdný a dřív tady stávala stará rozhledna. Někdy se sem určitě ještě podívám.

Dnes jsme se ale dali doleva, po hřebeni. Kdo neviděl, neuvěří. Stezka se vine mezi balvany, výhled na levé straně je většinou zakrytý stromy, ale na pravé straně je krásný výhled na Podlesí, Kuřim... Člověk žasne, z čeho je živý strom, který roste přímo ze skály, nikde kousek hlíny. Stezka je místy spíš kamzičí, kolem ní je spousta míst, kde je možné sednout a kochat se výhledem. Severní (pravou) stranu hřebene využívají i horolezci, všiml jsem si zatlučených skob ve skále.
Jako kluk bych se tady určitě vyřádil; slepencové skály jsou drsné, docela dobře se zdolávají a terén je hodně členitý, z každého balvanu je jiný výhled, prostě fantazie. Asi po půl kilometru přelézání a obcházení skalek se objeví rozhledna.

Na informační tabuli jsem se dočetl, že duchovním otcem rozhledny

je lelekovický rodák MUDr. Rudolf Aubrecht a projekt vypracoval

brněnský architekt Korvas. Vzhledem k nepřístupnému terénu bylo

nutno veškerý materiál dopravit na zádech dobrovolníků, většinou členů Sokola Lelekovice - 70 kubíků písku, 30 kubíků kamene a železné konstrukční díly. Po odpracování 6000 brigádnických hodin byla stavba v hodnotě 160 tisíc korun 15. května 1961 slavnostně otevřena.

Betonová věž je vysoká 15 metrů. V základně je místnost s nápisem "Pozor, tady straší" a opravdu - za chvili se objevil malý objekt tvaru létajícího talíře :-).

Vystoupal jsem 13 schodů ke vstupu do věže a dolnímu ochozu, a pak dalších 33 schodů po železném točitém chodišti na druhý ochoz ve výšce 12 metrů.

Rozhlena je celoročně volně přístupná a na jejím stavu se to kupodivu nijak negativně nepodepsalo, samozřejmě až na pár jmen hloupých, vyrytých do stěn.

Zpátky jsme se vydali po červené turistické značce. Vede příjemnou lesní cestou a je podstatně kratší, než asfaltka. Dokonce si myslím, že by se dala z Lelekovic zdolat i na kole.

strašidlo

panorama východ

panorama západ