Půlmaraton Moravským krasem 2011
Blansko 4. 9. 2011
Do Blanska jsem dorazil vlakem z Brna v pohodě za půl hodinky se spoustou dalších běžců. Z nádraží na Městský úřad jsem došel za pár minut, už cestou bylo vidět, že město pojalo celou akci docela velkoryse. Náměstí bylo plné stánků, atrakce pro děti, předváděčky Policie ČR, Renaultu, koncert Kamila Střihavky... Běžel jsem tady před třemi lety a tenkrát to bylo určitě skromnější.
Na Městském úřadě jsem si vyzvedl starovní tašku s trikem, starovním číslem a čipem - poprvé jsem si ho připevňoval plastovým páskem, v cíli čekal pořadatel se štípačkama a odstřihával.
Šatny byly o kousek dál, v Dělnickém domě. V přízemí byla úschovna zavazadel, v prvním patře šatny žen, ve druhém muži. Prostředí v pohodě, židle, stoly, wc; sprchy jsem nenašel.
Zvolil jsem osvědčený způsob hydratace organizmu - dvě hodiny před startem jsem začal popíjet hypotonický isodrinx. Bylo to potřeba, protože teplota se pohybovala kolem třicítky. Bohužel jsem si zapomněl koupit osvědčený Endurogel, na náměstí jsem si ve stánku koupil jiný, neosvědčený, ale taky posloužil. Čtvrt hodinky před startem jsem půlku vysosnul a zbytek nacpal do kapsičky u trenýrek.
Po startu jsme vyrazili na dva okruhy centrem města. Jako obvykle se pomalejší běžci nacpali dopředu a překáželi. Do toho rozpálená silnice a výsledkem bylo, že jsem se nějak nemohl trefit do správného tempa. Řekl jsem si, že aspoň první půlku se nikam nepoženu. Po kroužení centrem jsme seběhli ke Svitavě a po podběhnutí Svitavské ulice vyrazili směr kras.
První pětka a čas 20:43, dost rychlé, kilometr za 4:09, v tomhle počasí na mě až moc rychlé. Na první občerstvovačce si dávám ionťák a piju ho pomalu a opatrně, abych nevylíval drahocennou tekutinu. Musel jsem zpomalit, ale dnes to stejně nebude na rekord. Sluníčko pořád praží, stín nikde. Máme pro sebe půlku silnice, přehrazenou kužely. Minuli jsme odbočku na Lažánky a cesta ke Skalnímu mlýnu už byla jenom naše, a co víc, byla ve stínu. Příjemně se klikatila pod stromy, jenom místy se větvemi prodralo sluníčko. Za devátým kilometrem jsem vytáhl ulepený gel a zbytek vysál; po kilometru jsem to zapil čistou vodou. Druhých pět kilometrů za 22:46 - kilometr za 4:35. Po dalších skoro dvou kilometrech se blížím k otáčce; už mě minul Dan Orálek se Serbessou a ještě jedním běžcem. Začal jsem protiběžce počítat a došel jsem k číslu 38 lidí přede mnou.
Hned za obrátkou jsem se přiblížil běžci s bílým šátkem, spole jsme předběhli prvního, pak i bílý šátek. Běželo se mi dobře, ve stínu, z mírného kopce, třetí pětka za 21:20, ale teď už běžím kilometr za 4:03. Předbíhám další běžce, kteří vypadají docela svěže a čekám, kdy mi to oplatí, ale nikde nikdo. Předbíhám Ivanu Martincovou chvilku po tom, co ji opustil "nosič vody", prohodíme pár slov a jdu dopředu. Vidím dva chlapy a ženskou a pomalu je stahuju. Pak se z trojice stala dvojice a odpadnuvšího mladíka předbíhám. Chvilku se mě snažil držet, ale neudržel. Kolem 18. kilometru už dýchám dvojici na záda, mírně jsem i zpomalil s tím, že těchle už se budu držet do cíle. Jenže najednou vidím, že se mi vzdalují! Chvilku nevím, jestli jsem nezpomalil, ale když vidím, že předbíhají dalšího závodníka je mi jasné, že zrychlili. Rozbalil jsem Carbo tabletu, půlku rozkousal a druhou nechal pomalu rozpouštět pod jazykem, energie se bude v závěru hodit. S dvojicí jede celou dobu cyklista, občas sbírá po cestě odhozené houbičky a dívčinu zásobuje pitím. Dvacátý kilometr a já musím zapít tabletu vodou, která je až na posledním stolku. Jenže přede mě najel cyklista a s kolem celý stolek zablokoval. Mám ho oběhnout a vrátit se pro pití, nebo vydržím kilometr nasucho? Volím druhou variantu a rozprouděný adrenalin mě nakopl dopředu, předbíhám občerstvující se dvojici a ještě dalšího běžce. Pak už daleko široko nikdo. Odbočil jsem od Svitavy do města a musel se ptát pořadatele na křižovatce, kde mám odbočit, nikde žádný vodič. Pak ale vidím snad sto metrů před sebou dalšího, už má asi dost a já ještě trochu můžu, tak to zkouším. Dotáhl jsem ho na záčátku náměstí, na začátku cílové rovinky a zrovna ve chvíli, kdy jsem míjel Slávinku s Bárou. Vjela do mě energie, o které jsem ani nevěděl a zbylých sto metrů zvládl sprintem.
Nakonec jsem skončil celkově 22., takže od obrátky jsem předběhl 17 běžců! Výsledný čas sice nic moc - 1:29:11, ale s tím jsem počítal. Radost mi udělal večer pohled do výsledkové listiny - skončil jsem čtyři vteřiny za Petrou Kamínkovou z AK Olomouc!
20111021
Ostravský maraton 2011
Ostravský maraton 2011
sobota 24. září 2011
Start maratonu byl v deset hodin, takže jsme vyrazili z Brna už před sedmou, abych v pohodě stihl prezentaci. Letos bylo počasí oproti loňsku velice příjemné, sluníčko svítilo, teplotu bych odhadl ke dvacítce, ale stejně jsem k převlíknutí využil osvědčený obchoďák na Masarykově náměstí - a nebyl jsem sám.
Před startem jsem potkal Dana Orálka a dalšího Brňáka, se kterým jsme byli na společném výběhu. Chvilku po desáté nás odstartovala Jarmila Kratochvílová, zřejmě v rámci velkoryse pojatého 50. ročníku závodu. Vyběhli jsme z náměstí Muzejní ulicí do Střelniční, což byla proti loňsku drobná změna, aspoň si myslím, že vloni to bylo rovnou na Střelniční. Jinak byla trasa stejná - ze Střelniční na dlouhé Havlíčkovo nábřeží a tunýlkem jsme podběhli Českobratrskou. Před budovou magistrátu stály dva autojeřáby, stařičká tatra zrovna nastartovala, asi aby jsme si nemysleli, že dýchat v Ostravě je nějaká sranda :-). Vběhli jsme do Komenského sadů a po cyklostezce kolem Ostravice doběhli k Muglinovské a zpátky jinou cestou přez Komenského sady. Hlavně tady je to trasa velice příjemná - rovinka, aleje stromů, celkem rovný asfaltový povrch (s výjimkou asi stometrového přeběhu trávníku). Od Havlíčkova nábřeží pak stejnou trasou na Masarykovo náměstí.
Každý kilometr na okruhu byl značený (1-5) a k tomu ještě cedule po pěti kilometrech. První kilometr jsem uběhl za 4:04, druhý za 4:12 - pořád moc rychlé, pro začátek jsem počítal s tempem 4:20 a pak že se uvidí.
Čas po první pětce 20:53, to je dost rychlé, ale počítal jsem se svižnějším začátkem, teď ale musím zpomalit. Poprvé probíhám cílem, na konci náměstí si beru ionťák a zapomněl jsem se podívat, na který stůl mi dali gely. Druhá pětka mi trvala 21:33 - to už je lepší, takhle by to mohlo vydržet. Výhodou závodů na více kol je, že můžu sledovat, jak se to vyvíjí na čele. Závod pořád táhne Dan Orálek a na záda mu dýchá Mireček Serbessa, stejně jako v Blansku. Horší je, když se závodníci pomíchají, a v Ostravě se míchají fest. Spolu s námi vyběhly maratonské štafety a půlmaratonci, kteří proběhli jenom část Komenského sadů a pak se k nám zase připojili, takže v tom udělali úplný guláš a poznal jsem jenom čelo závodu podle zelených triček Dana a Mirečka. Ve třetím kole si dávám minidávku ionťáku, nějak na nás šetří. Pořád mě někdo předbíhá, často určitě i maratonci, ale snažím se držet si svoje tempo a nebláznit. Daří se mi to, třetí pětka za 21:36, super. Na začátku čtvrtého kola si beru druhý gel, půlku vycucávám a pořádně zapíjím vodou; měl jsem štěstí, protože holky na občerstvovačce s tekutinama dost šetřily, hlavně ionťáku dávaly necelou decku. Dvacátý kilometr a čtvrtá pětka za 21:12, dvacítka za 1:25:14, což znamená mezičas na půlmaraton zhruba 1 hodina 30 minut. Vloni jsem se tak rychlého mezičasu zalekl, letos s tím počítám a pokračuju v pohodě stejným tempem. Na čele závodu se občas objeví i Mireček, střídá Dana, ale jenom občas.
Páté kolo, na začátku ionťák, při běhu parkem zjišťuju podezřelý nedostatek sil, krizí bych to nenazval, ale pro jistotu si beru tabletu Carbonexu, za chvilku je to lepší. Bohužel jsem proběhl kolem cedule s číslem 25 a zapomněl si stopnout mezičas. Třetí desítka je označená tabulí před Masarykovým náměstím, čas 42:59, daří se mi udržovat stabilní tempo a už mě nikdo nepředbíhá. Šesté, předposlední kolo a sil ubývá, i když jsem si dal i zbytek druhého Endurogelu. Stejně se ale snažím držet stejné tempo a teď zase předbíhám všechny já. Sice nevím, jestli už někoho beru o kolo, nebo máme stejný počet kol. Sedmá pětka za 22:25, trošku zpomaluju, zkouším mírně přidat. Po vyběhnutí z parku za sebou vidím Dana s Mirečkem a trochu si prodlužuju trasu, abych jim nepřekážel při předbíhání.
Naposledy probíhám náměstí, holky mávají ze zahrádky, piju poslední ionťák a vbíhám do posledního kola. Počítám časy a vychází mi celkový čas těsně nad tři hodiny. Nemám sílu zrychlit? Zkouším to, ale jde to ztuha. Několikametrový výběh na hráz u Ostravice vybíhám těžce a na cyklostezce mírně ubírám, abych vůbec doběhl. Předbíhám další skupinu, probíhám 40. kilometr, osmá pětka za 21:37, celkový čas 2:52:15, pod tři hodiny to nestihnu, ale aspoň si vylepším osobák. Do cíle na náměstí dobíhám v čase 3:01:59, loňský osobák jsem si zlepšil o čtyři minuty, takže spokojenost. Tříhodinovou hranici nechám na příští rok, až naberu rychlost a budu zvládat desítku pod 39 minut, pak by to mohlo jít.
Vloni vyvěsili organizátoři výsledky skoro okamžitě, teď na ně dlouho čekáme marně; myslím si, že je zaměstnalo zpracování výsledků štafet, kolem kterých byly nějaké zmatky. Nakonec se přece jen objevují a čtu si, že jsem druhý v kategorii, takže si počkám i na vyhlášení; snad stihnu noční směnu. Celkový vítěz byl Mireček Serbessa, za ním Dan, v naší kategorii vyhrál ostravský Baláž a za mnou doběhl brněnský Radek Dočkal, se kterým jsem se později seznámil na hodinovce v Ivančicích.
Rekapitulace - před závodem opět osvědčený způsob hydratace - sedmička hypotonického Isodrinxu a půlka Endurogelu, během závodu jeden a půl endurogelu a tableta Carbonexu. Žádná vážnější krize, žádné puchýře ani otlaky, takže paráda.
sobota 24. září 2011
Start maratonu byl v deset hodin, takže jsme vyrazili z Brna už před sedmou, abych v pohodě stihl prezentaci. Letos bylo počasí oproti loňsku velice příjemné, sluníčko svítilo, teplotu bych odhadl ke dvacítce, ale stejně jsem k převlíknutí využil osvědčený obchoďák na Masarykově náměstí - a nebyl jsem sám.
 |
| před startem |
Každý kilometr na okruhu byl značený (1-5) a k tomu ještě cedule po pěti kilometrech. První kilometr jsem uběhl za 4:04, druhý za 4:12 - pořád moc rychlé, pro začátek jsem počítal s tempem 4:20 a pak že se uvidí.
Čas po první pětce 20:53, to je dost rychlé, ale počítal jsem se svižnějším začátkem, teď ale musím zpomalit. Poprvé probíhám cílem, na konci náměstí si beru ionťák a zapomněl jsem se podívat, na který stůl mi dali gely. Druhá pětka mi trvala 21:33 - to už je lepší, takhle by to mohlo vydržet. Výhodou závodů na více kol je, že můžu sledovat, jak se to vyvíjí na čele. Závod pořád táhne Dan Orálek a na záda mu dýchá Mireček Serbessa, stejně jako v Blansku. Horší je, když se závodníci pomíchají, a v Ostravě se míchají fest. Spolu s námi vyběhly maratonské štafety a půlmaratonci, kteří proběhli jenom část Komenského sadů a pak se k nám zase připojili, takže v tom udělali úplný guláš a poznal jsem jenom čelo závodu podle zelených triček Dana a Mirečka. Ve třetím kole si dávám minidávku ionťáku, nějak na nás šetří. Pořád mě někdo předbíhá, často určitě i maratonci, ale snažím se držet si svoje tempo a nebláznit. Daří se mi to, třetí pětka za 21:36, super. Na začátku čtvrtého kola si beru druhý gel, půlku vycucávám a pořádně zapíjím vodou; měl jsem štěstí, protože holky na občerstvovačce s tekutinama dost šetřily, hlavně ionťáku dávaly necelou decku. Dvacátý kilometr a čtvrtá pětka za 21:12, dvacítka za 1:25:14, což znamená mezičas na půlmaraton zhruba 1 hodina 30 minut. Vloni jsem se tak rychlého mezičasu zalekl, letos s tím počítám a pokračuju v pohodě stejným tempem. Na čele závodu se občas objeví i Mireček, střídá Dana, ale jenom občas.
Páté kolo, na začátku ionťák, při běhu parkem zjišťuju podezřelý nedostatek sil, krizí bych to nenazval, ale pro jistotu si beru tabletu Carbonexu, za chvilku je to lepší. Bohužel jsem proběhl kolem cedule s číslem 25 a zapomněl si stopnout mezičas. Třetí desítka je označená tabulí před Masarykovým náměstím, čas 42:59, daří se mi udržovat stabilní tempo a už mě nikdo nepředbíhá. Šesté, předposlední kolo a sil ubývá, i když jsem si dal i zbytek druhého Endurogelu. Stejně se ale snažím držet stejné tempo a teď zase předbíhám všechny já. Sice nevím, jestli už někoho beru o kolo, nebo máme stejný počet kol. Sedmá pětka za 22:25, trošku zpomaluju, zkouším mírně přidat. Po vyběhnutí z parku za sebou vidím Dana s Mirečkem a trochu si prodlužuju trasu, abych jim nepřekážel při předbíhání.
 |
| předposlední kolo: pod tři hodiny to nebude |
Naposledy probíhám náměstí, holky mávají ze zahrádky, piju poslední ionťák a vbíhám do posledního kola. Počítám časy a vychází mi celkový čas těsně nad tři hodiny. Nemám sílu zrychlit? Zkouším to, ale jde to ztuha. Několikametrový výběh na hráz u Ostravice vybíhám těžce a na cyklostezce mírně ubírám, abych vůbec doběhl. Předbíhám další skupinu, probíhám 40. kilometr, osmá pětka za 21:37, celkový čas 2:52:15, pod tři hodiny to nestihnu, ale aspoň si vylepším osobák. Do cíle na náměstí dobíhám v čase 3:01:59, loňský osobák jsem si zlepšil o čtyři minuty, takže spokojenost. Tříhodinovou hranici nechám na příští rok, až naberu rychlost a budu zvládat desítku pod 39 minut, pak by to mohlo jít.
Vloni vyvěsili organizátoři výsledky skoro okamžitě, teď na ně dlouho čekáme marně; myslím si, že je zaměstnalo zpracování výsledků štafet, kolem kterých byly nějaké zmatky. Nakonec se přece jen objevují a čtu si, že jsem druhý v kategorii, takže si počkám i na vyhlášení; snad stihnu noční směnu. Celkový vítěz byl Mireček Serbessa, za ním Dan, v naší kategorii vyhrál ostravský Baláž a za mnou doběhl brněnský Radek Dočkal, se kterým jsem se později seznámil na hodinovce v Ivančicích.
 |
| trocha hygieny... |
 |
| radost na závěr |
20111018
Olomoucký půlmaraton 2011
sobota 18. 6.
Nemám v oblibě monstrózní závody, ale když se běží na Moravě, je to pro ně polehčující okolnost :-). Četl jsem na loňský ročník velice pochvalné recenze a v Olomouci jsem se přesvědčil, že nelhaly. Na běžeckém fóru se objevila kritika, že trať je popisovaná jako rovná, vhodná k vytvoření osobního rekordu a není to pravda. Skutečně tam nějaká menší stoupání jsou, ale protože jsem před dvěma týdny běžel Silva Nortika maraton, nepřišlo mi to nijak těžké.
Centrum Olomouce bylo obšancované uzavírkama, tak jsem se přiblížil co nejvíc a zaparkoval asi kilometr od Horního náměstí. Cestou pěšky už byly vidět přípravy - kilometrovníky, hrazení tratě, na náměstí nafukovací brány, stánky se sportovním zbožím a činorodý ruch. Příjemně mě překvapily památky, nahuštěné v centru - orloj, sloup Nejsvětější trojice, krásné kašny, vzorně udržované historické budovy. Škoda, že jsem si nevzal Nikona, ale jenom malý foťáček Olympus.
Po menším vyptávání jsem našel dobře ukryté expo, kde jsem si vyzvedl starovní tašku a tričko, dokonce v přiměřené velikosti. Přijel jsem v půl čtvrté odpoledne a start je v sedm, takže mám spoustu času k prohlídce. Za hodinku už mě ale bolí nohy - ty ještě budu potřebovat, takže jsem se na Dolním náměstí usadil ke kašně a dočetl minulé Běhej. V pět jsem snědl tyčinku müsli Galaxy a začal popíjet hypotonický isodrinx. Půl hodinky před startem jsem vycucl půlku Endurogelu - osvědčený stravovací model z Nových Hradů. Převlíkl jsem ve stanu, věci nacpal do batohu a ten nechal v úschovně - moc pěkně zorganizované, rychlé.
Vystál jsem pětiminutovou frontu u Budky úlevy a vydal se do koridoru. Organizátoři vytiskli přímo na starovní číslo, kam kdo patří podle výkonnosti. Přímo u cedule s Áčkem stála pořadatelka, zkontrolovala označení a pustila mě dovnitř - opět hladce, žádné pobíhání a protahování se škvírou v hrazení, jako v Praze. Trošku mě znervóznilo hrazení, které podélně rozdělovalo koridor - není jedna půlka na desítku a druhá pro půlmaraton? Stojím správně? I startovní brána je dvojmo... Naštěstí bylo všechno v pohodě, pravá brána byla průběžná a levá cílová; starovní byly obě.
Starovní výstřel zazněl přesně v sedm. Jako vždy mi překáželo plno běžců přede mnou; proč se cpou dopředu, když vybíhají tak zvolna? Hrubou dlažbu pod nohama nevnímám, ale v první zatáčce se vytvořil špunt, který mě přinutil přejít do chůze. Po sto metrech už je volněji a můžu dopředu - jen to nepřehnat.
Pořadatelé slíbili označení vzdálenosti na každém kilometru a splnili to (opět chválím). První kilometr a čas 4:08 - vzhledem ke zdržení po startu až moc rychlé, lehce ubírám tempo. Druhý kilometr 8:10, to by šlo. Cílem je běžet pokud možno kilometr za čtyři minuty, ale cíl je ještě daleko, nebudu přehánět tempo. Proběhli jsme kolem nádraží, kruhový objezd a je tu první kratší stoupání na Velkomoravskou ulici. Na pátém kilometru probíhám sprchou, bodla, protože je docela horko a hned za ní občerstvovačka. Ionťák je až na konci, snažím se nezpomalovat, takže si ho liju do očí, na triko, trochu i do krku. Běžíme kolem čerpačky Shell, mají tady natural o korunu levnější, než na bratrských brněnských pumpách. Kolem šestého kilometru se Velkomoravská zvedá, stoupání je dlouhé, ale celkem mírné, nemusím ani zkracovat krok. Každý kilometr si hlídám tempo, pořád je to pár vteřinek nad čtyři minuty. Odbočujeme vpravo, probíháme sedmý kilometr, další zatáčka vpravo a vbíháme do Čechových sadů. Diváci tady vytvořili dlouhý špalír a perfektně povzbuzují. Předbíhá mě svalovec ve velkých botách, zřejmě se nechal fanděním vyhecovat, protože po proběhnutí Smetanovými sady se zase dostávám před něj při docela prudkém výběhu na rampu. Vysávám zbytek Endurogelu a tubu házím do koše. Z parku vybíháme na Palackého ulici - tady to znám, poblíž mám zaparkované auto. Riegrovou ulicí se blížíme znovu ke startu a já našlapuju jak fakír ve střepech. Dlažba je z hrubých kamenných kostek, samá škvíra, nohy v lehkých newbalanckách trpí. Desátý kilometr je závoroveň první průběh cílovou bránou a čas 40:59. V druhém kole si musím víc hlídat tempo; předbíhám dost lidí, kteří přecenili síly a odpadají. Místy fouká docela silný vítr, který žene pár dešťových kapek. Trasa je stejná jako v prvním kole až po čtrnáctý kilometr, kde zabíháme na Babičkovu ulici, otáčíme se do protisměru a zase se vracíme na Velkomoravskou. Na sedmnáctém kilometru se donutím k rozkousání tablety Carbonexu, i když se mi běží dobře, žádná krize na obzoru. Hned nato probíháme po Foerstrově ulici dalším přidaným protažením a znovu se otáčíme zpět 180 stupňů, takže vidím, kdo běží za mnou. Ne že by mě to bůhvíjak zajímalo, ale nikdo se na mě nijak výrazně nedotahuje. Zato já předbíhám další dva borce a asi šedesát metrů přede mnou jsou další; dlouhán v černočerveném tričku běží lehce, jako by zrovna odstartoval, ten se asi nedá předběhnout. Po kilometru už ho mám nadosah, když předbíhám jeho unavenějšího kolegu. Vbíháme do Smetanových sadů a styl černočerveného trika mě deptá; jsem už hodně unavený a on si běží lehounce a vzdaluje se mi asi na patnáct metrů. Zakazuju si myslet na nějaké stíhání, srovnávám krok a najednou zjišťuju, že mu dýchám na záda! Za dvacátým kilometrem při náběhu na Palackého ulici ho předbíhám a na Riegrově ulici už nemám čas sledovat, jestli mi to nevrací - hnusné dlažební kostky mě plně zaměstnávají, vyškrabávám zbytky sil a probíhám cílem za hodinu, 25 minut, 43 vteřin - super, nový osobák! Zlepšení je sice jenom o půl minuty, ale už jsem nečekal, že bych si zlepšil výsledek z úspěšné sezóny 2008. Celkově jsem ze běžců 77. a 7. v kategorii do 45 let; na celkový počet běžců přez 1200 slušný výsledek.
Vyzvednutí věcí z úschovny opět rychlé, převlíkl jsem se ve velkém stanu a pak jsem udělal chybu: nechal jsem si vyrýt na medaili výsledný čas, když už jsem si zaběhl osobák, ty dvě stovky oželím. Moc lidí přede mnou nebylo, medaili jsem předal nic zlého netuše - a dostal jsem ji až po dvou hodinách! Měli v tom zmatek, někomu vyryli špatný čas, spousta lidí si vyžádala medaile zpět nevyryté, prostě mizérie. S tím ale pořadatelé neměli nic společného, zajišťovala to nějaká firma, takže pořadatelům dávám za zajištění závodu 1*.
Nemám v oblibě monstrózní závody, ale když se běží na Moravě, je to pro ně polehčující okolnost :-). Četl jsem na loňský ročník velice pochvalné recenze a v Olomouci jsem se přesvědčil, že nelhaly. Na běžeckém fóru se objevila kritika, že trať je popisovaná jako rovná, vhodná k vytvoření osobního rekordu a není to pravda. Skutečně tam nějaká menší stoupání jsou, ale protože jsem před dvěma týdny běžel Silva Nortika maraton, nepřišlo mi to nijak těžké.
Centrum Olomouce bylo obšancované uzavírkama, tak jsem se přiblížil co nejvíc a zaparkoval asi kilometr od Horního náměstí. Cestou pěšky už byly vidět přípravy - kilometrovníky, hrazení tratě, na náměstí nafukovací brány, stánky se sportovním zbožím a činorodý ruch. Příjemně mě překvapily památky, nahuštěné v centru - orloj, sloup Nejsvětější trojice, krásné kašny, vzorně udržované historické budovy. Škoda, že jsem si nevzal Nikona, ale jenom malý foťáček Olympus.
Po menším vyptávání jsem našel dobře ukryté expo, kde jsem si vyzvedl starovní tašku a tričko, dokonce v přiměřené velikosti. Přijel jsem v půl čtvrté odpoledne a start je v sedm, takže mám spoustu času k prohlídce. Za hodinku už mě ale bolí nohy - ty ještě budu potřebovat, takže jsem se na Dolním náměstí usadil ke kašně a dočetl minulé Běhej. V pět jsem snědl tyčinku müsli Galaxy a začal popíjet hypotonický isodrinx. Půl hodinky před startem jsem vycucl půlku Endurogelu - osvědčený stravovací model z Nových Hradů. Převlíkl jsem ve stanu, věci nacpal do batohu a ten nechal v úschovně - moc pěkně zorganizované, rychlé.
Vystál jsem pětiminutovou frontu u Budky úlevy a vydal se do koridoru. Organizátoři vytiskli přímo na starovní číslo, kam kdo patří podle výkonnosti. Přímo u cedule s Áčkem stála pořadatelka, zkontrolovala označení a pustila mě dovnitř - opět hladce, žádné pobíhání a protahování se škvírou v hrazení, jako v Praze. Trošku mě znervóznilo hrazení, které podélně rozdělovalo koridor - není jedna půlka na desítku a druhá pro půlmaraton? Stojím správně? I startovní brána je dvojmo... Naštěstí bylo všechno v pohodě, pravá brána byla průběžná a levá cílová; starovní byly obě.
Starovní výstřel zazněl přesně v sedm. Jako vždy mi překáželo plno běžců přede mnou; proč se cpou dopředu, když vybíhají tak zvolna? Hrubou dlažbu pod nohama nevnímám, ale v první zatáčce se vytvořil špunt, který mě přinutil přejít do chůze. Po sto metrech už je volněji a můžu dopředu - jen to nepřehnat.
 |
| solidní dlažba za startem foto Jindrich1950 |
Vyzvednutí věcí z úschovny opět rychlé, převlíkl jsem se ve velkém stanu a pak jsem udělal chybu: nechal jsem si vyrýt na medaili výsledný čas, když už jsem si zaběhl osobák, ty dvě stovky oželím. Moc lidí přede mnou nebylo, medaili jsem předal nic zlého netuše - a dostal jsem ji až po dvou hodinách! Měli v tom zmatek, někomu vyryli špatný čas, spousta lidí si vyžádala medaile zpět nevyryté, prostě mizérie. S tím ale pořadatelé neměli nic společného, zajišťovala to nějaká firma, takže pořadatelům dávám za zajištění závodu 1*.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)