 |
| kříž na náměstí Karla IV. |
Ráno jsem se vzbudil výjimečně později, až po půl jedenácté. Během hodinky jsem se nasnídal, nachystal oblečení - venku bylo 6-7 stupňů, ionťák, banán, tyčinku. Po půl dvanácté jsem vyrazil směrem na náměstí Karla IV., vyfotil si zajímavý kříž jako začátek trasy. Bohužel jsem zjistil, že pracně vypracovaný itinerář jsem nechal doma... Po cyklotrase 5005 jsem vyjel kolem Líšeňského hřitova nahoru, za ochozskou silnicí našel v lese cyklostezku, dal se doleva a asi po sedmi stech metrech dojel na Kopaniny. Po lesní cestě jsem pokračoval do Bílovic, po silnici nahoru kolem zajímavě pruhovaného kostela. Nad cihelnou jsem u rozcestníku odbočil vpravo na hladkou asfaltku, která u Panské líchy přešla v rozbředlou blátivou čvachtačku.V Soběšicích se mi podařilo zakufrovat; odbočil jsem ze silnice vlevo a v lese našel cestu o které jsem předpokládal, že mě dovede do Mokré hory (měla to být první odbočka za Klariskama). Lesní cesta vedla z prudkého kopce, sem tam kořen nebo ulomená větev - docela adrenalín. Bohužel jsem přijel na mýtinu, kde cesta končila. Nazpátek nejedu ani náhodou. Pěšky se rozhlížím okolo a dole vidím nějakou větší lesní cestu. Vedl jsem kolo po stráni dolů a po cestě šťastně dorazil do Mokré hory. Tady už to znám, projíždím kolem tenisových kurtů na Jandáskovu, doleva na Gromešovu a pořád nahoru ke smyčce šalin. Dnes tady probíhá výluka, dívám se, co všechno se mění - pravá kolej a výjezd ze smyčky. Po Kytnerové sjíždím prudký kopec ke kruhovému objezdu, tady si nejsem jistý, kudy dál, ale správně odbočuju směr letiště a opět šlapu do kopce. Projíždím kolem letiště a hledám odbočku doprava; vidím sjízdnou cestu přes oranici, ale turistická značka žádné odbočení nehlásí, takže jedu rovně. Po cestě jde proti mě prase, divoce nevypadá a naštěstí si mě nevšímá. Odbočuju vpravo k přírodnímu parku Netopýrky a pod ním najíždím na cestu, která na mě dobrý dojem nedělá - jede se po ní hezky, ale směřuje moc k jihu. A taky jo, blížím se k něčemu, co silně připomíná smyčku trolejbusů v Komínském sídlišti. Radši hned odbočuju doprava a kolem druhé strany Medláneckého letiště se dostávám na správnou trasu.
 |
| inverze nad Medláneckým letištěm |
Kolem psího útulku sjíždím do Bystrce, před zoologickou zahradou odbočuju doleva přes Svratku a po Přístavní vyjíždím k přehradě. Mám za sebou přes třicet docela kopcovitých kilometrů, horko mi moc není, tak se dívám, kde bych si dal něco na zahřátí. Sem tam jsou nějaké otevřené hospody, u vody jedna dokonce ve vyřazeném parníku, ale zastavuju u hospody Na fleku, která má sympatickou zahrádku, kde můžu zůstat s kolem. Dal jsem si svařáček, deset minut si odpočinul a vyrazil dál. Odpočinek jsem potřeboval, protože jsem mířil k Ríšově studánce. Tady to znám, dvakrát jsem běžel Černohorský soudek, jehož trasa tudy vede. Možná se mi to zdá, ale stoupání je pořád prudší. U Ríšovy studánky na chvilku zastavuju a polykám oříškovou tyčinku. Ledového ionťáku si dávám jenom malé loky, které ohřívám v puse. Před Helenčinou studánkou se dostávám na nejvyšší bod trasy - pod Lipovým vrchem mi ukazuje Sportypal 473 metry nad mořem. Jedu neznámým úsekem, značení nic moc, ale občas mi správnost trasy potvrdí bílá značka olemovaná žlutou. Za vysokým valem jsem vytušil Masarykův okruh a cedule kolem silnice mi to potvrzují. Objíždím závodní okruh a po známé silnici mířím do Popůvek. Ve Veselce odbočuju na kruháči doprava. Značka nikde žádná, ale tohle si naštěstí pamatuju z mapy.
 |
| inverze nad Futurem |
Projíždím Troubskem a přemýšlím, kudy dál; musím se dostat do Moravan, takže směřuju na Ostopovice - po chvilce mi to potvrzuje značka na staré švestce. Po okresce šplhám do Moravan, pak svištím dolů a najednou se kolem mihla značka Brněnského kolečka, odbočení vlevo. No nic, vracet se nebudu, vím, že směřuju k Futuru. Na druhém konci Moravan se zase shledávám se značkou a na oslavu si dopřávám krátkou pauzu. V puse ohřívám ionťák a jím banán. Žádné horko mi není, ale stejně mám rukavice nepříjemně propocené.
 |
| soutok Svratky a Svitavy |
Občerstvený přijíždím k Futuru, podjíždím Vídeňskou a po její druhé straně jedu k odbočce na Přízřenice. Občas kolem projede nebezpečně blízko náklaďák, takže jsem rád, že můžu odbočit a najet na mnohem klidnější cestu. V Přízřenicích už to znám. Z mostu si fotím soutok Svitavy a Svratky a vyrážím směr Holásky - tady už to zase neznám a spolíhám na značení.
Nadjezdem překonávám dálnici D2 a vjíždím do Holásek. Jezera mě ke koupání nelákají a málem přejíždím bažanta - motá se po silnici jako holub na Svoboďáku. Značka mě vede do Tuřan, po Rolencovové se dostávám k zábraně - stavba přehradila ulici, značka zákaz vjezdu. Tady už netuším, kam dál, musím se držet značky, takže absolvuju trialovou jízdu po rozbitém úzkém chodníku. Všude samé ploty, ohraničující stavbu, jestli je tu někde značka, není vidět. Instinktivně mířím po Špirkově ke kostelu a ejhle - značka, za ní druhá, směřující na Dvorska. Cesta teď pěkně ubíhá, asfaltka je hladká, rovná, provoz slabý. Po levé straně míjím lány slunečních kolektorů; napadá mě, že v dnešní době se podle nich určí jižní strana líp, než podle mechu na stromech - kolektorů už je skoro víc :-). Projíždím Dvorska a mířím ke Kobylnicím. Po pravé straně vidím pěstírnu trávníků, tady už jsem kdysi byl, teď musím doleva na Šlapanice. Po nějakých dvou kilometrech jsem tam a řídím se spíš směrovými tabulemi na Podolí, než značkami. V Bedřichovicích zastavuju a fotím si mobilem hezký malý kostelík, nebo možná větší kapličku.
 |
| kostelík Bedřichovice |
Přitom zjišťuju, že se mi v kapse restartoval mobil a tím pádem vypnul Sportypal. Napravuju to a směřuju do Podolí. Nájezd na cyklostezku přes patnácticentimetrový rantl je pěkně pitomý nápad, ale mě problémy nedělá. Dálnici D2 jsem nadjel, dé jedničku podjíždím a projíždím Podolím. Tady už to znám velice dobře, ještě vloni tudy vedla moje běžecká trasa. Teď už míjím jenom konečnou autobusu v Mariánském údolí a po Ondráčkově přijíždím na náměstí Karla IV, kde jsem dokončil Kolečko.
Na cestě kolem Brna jsem naměřil 73,5 kilometru, celkově jsem najel 80 km s převýšením 1069 metrů.
