Žižkovský vysílač

12. 6. 2010

Na Náměstí Republiky jsem nastoupil na šalinu (tady vlastně tramvaj) 26 a vystoupil na zastávce Lipanská. Vysílač je vidět z dálky, takže jsem prokličkoval uličkama a za pár minut stál pod ním.
Vypadá opravdu impozantně - s 216 metry je to nejvyšší věž v republice. Od země vedou nahoru tři ocelové tubusy do výšky 134 metrů. Na nich je od roku 2000 nainstalované výtvarné dílo Davida Černého Miminka - haranti lezou nahoru dolů po tubusech.
Věž postavily Vítkovické stavby Ostrava v letech 1985 - 1992. Stavba to byla docela kontroverzní - obyvatelé měli obavy z nebezpečného záření, což se údajně nepotvrdilo, a kvůli výstavbě byla zabraná část židovského hřbitova (na zbytek hřbitova bych se rád podíval, ale bylo zrovna zavřeno). Podle serveru Virtual Tourist.com byl žižkovský vysílač ohodnocený jako druhá nejošklivější stavba světa po baltimorském divadle, což se mi moc nezdá, mě se vysílač docela líbil.
Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Konstrukci tvoří tři ocelové tubusy o hmotnosti 2850 m, z nichž v hlavním o průměru 6,4 m jsou dva osobní výtahy, ve druhém a třetím o průměru 4, 8 m nákladní výtah a schodiště. Ve výšce 69,5 m je kavárna a restaurace pro 120 návštěvníků a ve výšce 93 m je prosklená vyhlídka. Ve výšce 190 m je připevněna televizní anténa zajišťující, ve výšce 118 m jsou anténní a vysílací agregáty radioreléových spojů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm.
Po zaplacení vstupného 120 kč a průchodu moderním turniketem jsem nastoupil do výtahu, který kromě patra (jede se do osmičky) ukazuje i výšku nad zemí.
Tři vyhlídkové kabiny jsou v podstatě stejné a propojené chodbami. Vzadu vyvýšené pódium s dalekohledem na mince a popisem panoramatu, vyhlídkový ochoz celý prosklený bez možnosti okno otevřít, bohužel pro fotografy. Výhled opravdu stojí za to, Praha je jako na dlani a vidět je při dobrém počasí údajně až sto kilometrů.

K židovskému hřbitovu:  Pozemek k pohřebním účelům tehdy koupil od pražského magistrátu Andreas Nemis a od 16.1.1680 začali pražští židé pohřbívat své mrtvé na pozemku bývalé olšanské vinice, které zaujímala asi osminu rozlohy celého pozdějšího hřbitova. Vedle hřbitova si Židé postavili také svůj lazaret. Na starém olšanském hřbitově se údajně pohřbívalo i v době vypovězení židů z Prahy v letech 1745-48. Když Josef II. zakázal pohřbívání na všech hřbitovech uvnitř města, stal se morový hřbitov na Žižkově hřbitovem veřejným pro celý pravý „židovský“ břeh Vltavy. V roce 1787 byla za budovou lazaretu vyhloubena studna. Zachovala se dodnes, je už ovšem léta zazděná. Díky aktuárovi Koppelmannu Liebenovi víme, že okolo roku 1890 se tady každoročně pohřbívalo 200-400 lidí. Za více než jedno století bylo na starém židovském hřbitově na Žižkově pohřbeno takřka 38.000 osob. Nejnovější historie hřbitova je velmi smutná. I když přežil druhou sv. válku a nacistickou okupaci bez úhony, byla v roce 1960 zbořena vysoká obvodová zeď, náhrobky v jv. části byly povaleny a překryty navezenou zeminou a větší část pohřebiště byla přeměněna v Mahlerovy sady. Dnes už prakticky neexistují ani ty sady. Při hloubení základů byla zrušena většina hrobů ve střední části hřbitova a vybagrované náhrobky byly po několik měsíců vyváženy na skládku za Prahou. Zůstalo jen toto torzo v severní části hřbitova a restaurovány byly jen nejvýznamnější náhrobky rodiny Landaů.


zdroje: http://www.atlasceska.cz/praha/zizkovska-vez-televizni-vysilac/
           http://cs.wikipedia.org/

běh kolem Mohyly míru Šaratice

29. 5. 2010
O termínu tohoto závodu jsem se dozvěděl už 11. dubna na Černohorském soudku, ale pak jsem to nějak zasklil. Připomněl mi to u pivka Zbýšovský starosta. Bohužel jsem si dal po brněnském půlmaratonu trošku havaj a moc jsem neběhal - v květnu asi 80 kilometrů. Šaratický závod je ale stejně součást Běžecké tour Jihomoravského kraje (pod záštitou Standy Juránka) a na prvním závodě v Mikulčicích jsem nebyl, takže jsem to pojal spíš jako takové běžecké setkání.
Počasí bylo skoro ideální, teplota kolem dvaceti stupňů, pofukovalo, sluníčko se občas schovalo za mraky. Na startu jsem viděl samozřejmě Standu Juránka, Dana Orálka i se psem a plno dalších známých tváří.
Začal jsem celkem svižně, ale opatrně. Po rovině ze Šaratic do Zbýšova kilometr asi za 3:40. Ve Zbýšovském kopci jsem zpomalil, ale držel jsem si stejnou frekvenci. Docela mě překvapilo, že mě nikdo nepředbíhal, asi běželi samí zkušení závodníci. Na kopci jsem postrádal Jarka Žalkovského i stolek s občerstvením; naštěstí byl jenom posunutý na čtvrtý kilometr a byl v režii Zbýšovských hasičů a hasiček.
Z kopečka k Praci jsem přeřadil na vyšší rychlost, ale stoupání mi dalo celkem zabrat, takže kilometr jsem běžel kolem 4:05 minut. V Praci pod kopcem už jsem předběhl prvního borce, který asi hůř odhadl tempo, ale v kopci jsme zase běželi všichni zhruba stejně - klobouk dolů, tak dobrý odhad sil jsem dlouho neviděl.

U Mohyly míru jsme naběhli na polní cestu, ze které jsem měl po včerejší bouřce a vydatném dešti docela obavy. Bylo vidět, že tam taky pršelo, ale žádná čvachtačka se nekonala. Za horizontem je celkem prudký sešup dolů. Nechal jsem nohy běžet a dva kilometry mezi 8. a 10. jsem uběhl za 6:14 min. ! Předběhl jsem tři opatrné kolegy. Dole v Rešově jsem se zase zklidnil a nasadil normální tempo. Na záda se mi někdo pověsil a funěl mi přes rameno; bylo mi to nepříjemné a měl jsem toho už docela dost, tak jsem ho nechal běžet. Za chvilku už měl asi deset metrů náskok, ale hned se mi běželo líp. V půli dlouhé rovinky k Šaraticím jsem si všiml šaratického kostela, který je pár metrů od cíle a zdálo se mi, že už je kousek ode mě, tak jsem zase zabral a kolem borce před sebou jsem se doslova přehnal. Jenže pak se potvora kostel začal nějak vzdalovat, nebo se aspoň přestal přibližovat a mě se nějak nedostával kyslík. Ohlídl jsem se, jestli už mě předběhnutý kolega nedohání, ale asi už měl taky dost, teď jsem měl deset metrů k dobru já.

Zapnul jsem poslední síly a držel si odstup. Kostel přestalo utíkání bavit a nechal se doběhnout :-), u něj stál s foťákem Dan Orálek (určitě si najdu tvoje fotky na webu, díky!), kousek za ním fotila Slávinka a pak už cíl.
Výsledek byl docela slušný; čas 50:11 stačil na celkové 28. místo a na 8. mezi čtyřicátníky.

Prašná brána

12. 6.

Prašná brána sice není klasická rozhledna, ale jde o historicky významnou stavbu a výhled z ochozu je docela zajímavý.



V prvním patře jsem si zaplatil vstupenku (asi 100 kč), součástí byla i výstava Husitství, takže jsem si prohlížel mimo jiné kopie oblečení mistra Jana Husa, Jana Žižky, dobových zbraní a vozů. Vnitřní výzdoba věže je taky velice zajímavá - ze zdi trčí dovnitř sochy, jakoby chrliče - pravděpodobně alegorie panovnických ctností, v oknech jsou vitráže, stropy jsou klenuté a zdobené.

 Po kamenném točitém schodišti (řádně ohlazeném za ty stovky let) jsem vyšel nahoru na ochoz, který je ve výšce 44 metrů a stoupá se na něj po 186-ti schodech. Břidlicová střecha se čtyřmi nárožními 6 m vysokými věžičkami je u ochozu poseta nejrůznějšími podpisy návštěvníků, nejstarší pocházejí z roku 1821 a 1844.

Celková výška věže je 65 metrů.
Výhled je možný skrz otvory v ochozu; zajímavostí byly zalaminované fotky památek, viditelných z toho kterého okna i s popisem.
Věž je otevřená denně 10 - 23 hod.

Na internetu jsem zjistil, že:
Její výstavba začala v roce 1475 pod vedením zednického mistra Václava. Ten však na tak náročný úkol podle soudu konšelů nestačil, a tak jej brzy nahradil Matyáš Rejsek z Prostějova. Brána, původně nazývaná Nová, byla založena téměř devět metrů pod úrovní dnešního terénu a byla vysoká 42 metrů. Stavba však zůstala nedokončena, protože po přestěhování krále Vladislava na Pražský hrad v roce 1483 ztratili Staroměstští o její dostavbu zájem. Proto byla asi jen provizorně zastřešena. Postupně ztratila jakoukoli funkci a dokonce se uvažovalo o jejím zboření. Asi od poloviny 18. století sloužila jako skladiště střelného prachu; proto se jí začalo říkat Prašná. Při pruském obléhání Prahy roku 1757 značně utrpěla a roku 1799 byla zbavena své poškozené výzdoby.


Dnešní vzhled získala až za pseudogotické puristické úpravy v letech 1878-1886, kterou vedl architekt Josef Mocker za spolupráce českých sochařů, např. Bohuslava Schnircha a Ludvíka Šimka. Za předlohu posloužila podoba Staroměstské mostecké věže. Mocker dal zhotovit novou dlátkovou střechu s nárožními věžicemi a ochozem a odstranit hodiny ze začátku 19. století.  První patro zaklenul stavitel hvězdovou klenbou, druhé patro síťovou klenbou. Průjezd má síťovou klenbu a brána je zakončena ochozem a dlátovou střechou. První patro ze strany Celetné zdobí sochy Jiřího z Poděbrad a Vladislava II., z druhé strany Přemysla Otakara II. a Karla IV. Sochy králů jsou obklopeny znaky zemí, kterým vládli. V rozích jsou alegorie panovnických ctností. Nad sochami panovníků jsou okřídlení andělé a na čtyřech rohových sloupech lev se znakem Starého Města pražského. Ve výši druhého patra jsou sochy českých patronů a světců, v jejich středu na východní straně Kristus, na západní straně Panna Maria s dítětem. Průčelí do Celetné ulice nese sochy Adama a Evy, protilehlé průčelí sochy sv. Petra a Pavla. U cimbuří jsou znaky českých královských měst. Nad průjezdem na východě je poprsí rytíře s páskou s latinským nápisem s tímto významem: Hle, Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou; tito nechť prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro. Na západní straně poprsí Matěje Rejska, který drží pásku s touto latinskou prosbou: Ó měšťane, odpusťte nehodným lidem žijícím bez zákona, působiti násilí mě, nádobě ušlechtilé. Na straně sousedící s Obecním domem jsou zbytky gotické plastické výzdoby představující lehce pohoršlivé výjevy. Ze strany od Obecního domu je mezi poschodími zvláštní arkýř, který sloužil jako klozet. Břidlicová střecha se čtyřmi nárožními 6 m vysokými věžičkami je u ochozu poseta nejrůznějšími podpisy návštěvníků, nejstarší pocházejí z roku 1821 a 1844.

zdroje:  http://cs.wikipedia.org/
            http://www.pis.cz/






Generální oprava byla provedena v letech 1961 - 63, dílčí rekonstrukce sochařské výzdoby v roce 1992.

Petřínská rozhledna

12. 6. 2010

Petřínská rozhledna byla v pořadí třetí sobotní vyhlídka po Žižkovské věži a Prašné bráně.
Po menším zakufrování a jízdě dvaadvacítkou opačným směrem jsme vystoupili na zastávce Újezd a přešli k dolní stanici lanovky. Udělal jsem dobře, že jsem obětoval 100 kč za celodenní jízdenku (kde jsou ty časy, kdy dopraváci jezdili zdarma...), protože platí i tady. Odjezd jsme měli zpestřený potyčkou statné pracovnice lanovky s rusáky, kteří nejspíš neměli jízdenku.

Na rozhlednu jsem po zaplacení vstupného 100 kč vystoupal jenom se Zuzkou - Slávka s Romanem radši zůstali dole u pivka. Schodiště jsou dvě - jedno pro výstup a jedno pro sestup, stejně jsme se ale museli vyhýbat pomýleným sestupujícím. Po zaplacení poplatku je možné vyjet i výtahem, ale to by bylo pod naši úroveň :-).
Spodní ochoz je ve výšce 20 metrů nad zemí. Je otevřený a i z něj už je docela pěkný výhled. Ve vnitřní, zasklené části, visí 4 obrazy "Rozhled s Petřína s vrchole Rozhledny" z roku 1895. Po dřevěných schodech, které nápadně připomínaly laminátovou podlahu, jsme vystoupali na druhý ochoz ve výšce 60 metrů. Ten už je zasklený, jenom asi 3-4 okýnka se dají otevřít, čehož jsem využil a udělal pár fotek. Asi je rozumné, že je ochoz uzavřený, protože vichr je v téhle výšce docela silný. Měli jsme štěstí, bylo jasno a rozhled opravdu moc pěkný. Taky toho bylo víc k vidění, než v roce 1895 :-).
Další technické údaje: nahoru vede 299 schodů, celková nadmořská výška 384 metrů nad mořem. Základová deska má plochu 300 metrů čtverečních a hloubku 11 metrů. Váha železné konstrukce je 175 tun a v roce 1891 ji podle návrhu inženýrů Prášila a Součka postavila Mostárna Pražská.

V suterénu vstupní části věže byla v době naší návštěvy mimo WC taky výstava "Jára Cimrman, génius, který se neproslavil", k vidění byly například brýle proti včelám, cestovní nočník nebo slavná zubařská drezína.

Rozhledna Obora

13. 6. 2010
Tahle rozhledna je zvláštní tím, že je uvnitř areálu zoo v pražské Tróji. Je vlastně replikou rozhledny Smrk, která stála v Jizerských horách. Vstup je zdarma, pokud nepočítám 150 kč za vstup do zoo.

Má tvar dvou nestejných příhradových komolých jehlanů, vnořených do sebe. Čtvercový půdorys má rozměry 5,2 x 5,2 a směrem nahoru se zužuje. Celková výška dřevěné části rozhledny je 18,5 metrů. Čtyři vyhlídkové plošiny jsou propojeny dvouramennými schodišti s mezipodestami. Schodů je 85, na stavbu bylo použito asi 40 kubických metrů většinou smrkového dřeva.
Výstavba začala firma Arrbo s. r. o. v lednu 2009 a květnu 2009 bylo hotovo, v červnu 2009 se otvíralo pro veřejnost. Celková cena stavby byla 4 miliony kč.
Byli jsme tady v neděli kolem poledne, bylo krásné počasí a počítadlo návštěvníků zoo ukazovalo 6800, což se projevilo i na rozhledně. Schody jsou asi do poloviny výšky široké, dva lidi se v pohodě vyhnou, horší je to nahoře, kde je schodiště úzké jen pro jednoho. Stalo se nám, že jsme se nahoře nahromadili a nemohli jsme dolů, protože schody byly plné stoupajících rusáků, vietnamců a japonců, kteří chtěli nahoru a neměli kam. Nakonec jsme se domluvili.
Výhled je docela dobrý, samozřejmě se nemůže rovnat žižkovské věži. Na severu je vidět hlavně sídliště Bohnice, dole se obtáčí Vltava, vidět je i sídliště Petřiny, stadion na Julisce, strahovský vysílač, chrám sv. Víta, Petřínská rozhledna.