19. 9. 2015
Letošní rok se běžecky nevydařil. Od začátku jsem měl problémy s namoženou nohou, pak zase měsíc nějaká viróza, takže až v květnu jsem naběhal tréninkové kilometry podle svých představ. Bohužel asi až moc, protože kombinace přetrénování, nerozcvičení a tvrdohlavá snaha o výběh stoupání způsobila natržení pravého hamstringu.
Trénovat jsem začal necelý měsíc před startem Masakru a chtěl jsem se odhlásit, ale nakonec jsem se zapsal na malý Masakr, aspoň jako tréninkový běh.
V sobotu jsem přijel na kole z noční a už nestálo za to chodit spát, start byl v deset hodin. Bylo dost teplo, možná až moc, asi 21 stupňů a slunečno. Registrace proběhla rychle a bez problémů. Oblíkl jsem si kraťasy a černé (špatný nápad) triko Masakru, obul krosové NB 610, na zádech batoh Kalenji, do kterého jsem napustil jenom půl litru vody, abych netáhl moc velkou zátěž.
Na startu jsem se postavil vedle Dana Orálka, který se nechtěl unavit velkým Masakrem před startem nějakého důležitého závodu. Vyběhl jsem rozumným tempem, i tak jsem se pohyboval do desátého místa. Už první kopce v lese mi ukázaly, že nemám natrénováno a řádně jsem funěl. Další rána přišla v Lelekovicích. Vedoucí skupina (Dana nepočítaje) asi sedmi běžců vběhla do první uličky a pokračovala do vesnice. Po sto metrech jsem zastavil, protože jsem si uvědomil, že jsme neměli běžet mezi baráky, ale do lesa. Uvažoval jsem o vrácení, ale pak jsem si řekl, že bude brzo nějaká další odbočka, kterou se vrátíme do lesa. Bohužel nebyla, proběhli jsme půl dědiny a prodloužili si trať minimálně o půl kilometru. Na trať jsme se napojili asi ve třetině stoupání na Babí lom v době, kdy už probíhal klidný závodnický střed. Běžet se kvůli prudkému stoupání nedalo, snažil jsem se aspoň svižně jít, ale pod rozhlednou už jsem sotva popadal dech a pot mi tekl čůrkem, takže jsem si ani moc neužil krásný úsek na skalnatém hřebenu za rozhlednou. Při seběhu k lelkovadlu jsem pár běžců předběhl a vydal se přiměřeným tempem k Vranovu. Na občerstvovací stanici jsem si řádně přihnul ionťáku a snědl půl banánu. Na konci Vranova se rozdělují trasy malého a velkého Masakru, takže dávám pozor, abych si zase nezaběhl. Nakonec to nebylo potřeba, odbočka byla dobře značená a trasa vedla zvlněnou krajinou souběžně se silnicí do Útěchova; občerstvovačka na hřišti je na 17,5 km, čas 1:40 hod. Odpočal jsem si asi v tříkilometrovém klesání, pak vystoupal k Ořešínu. Asi na 22. kilometru jsem mezi jinými předbíhal Ondru Strnada, který běžel velký Masakr, prohodili jsme pár slov a v dalším stoupání mě zase nechal za sebou. Z kopce mi to jde, ale cestou nahoru mi chybí fyzička. Hodně to cítím v dlouhém kopci k Soběšicím, naštěstí u občerstvovačky na hřišti už mám za sebou 26 km, v čase 2:28. K Zamilovanému hájku trať zase klesá, předbíhám dalšího běžce, který mi to ale v dalším menším kopečku hned vrací. Prudké stoupání k hřišti na Novoměstské mi dává hodně zabrat, nahoře se ohlížím a nevypadá to, že by mě někdo dobíhal, takže pohodovým tempem dobíhám do cíle ve Sportareálu Družstevní.
Babí lom 11 km 1:01:47
Vranov 14,8 km 1:24:53
Útěchov, hřiště 17,5 km 1:40
Horka, rozcestí 21 km 1:59
Soběšice, hřiště 26 km občerstvení 2:28
Zamilovaný hájek 29 km 2:44
Žádné komentáře:
Okomentovat