Čebínka

10. dubna 2010
Vyrazil jsem odpoledne po delším čekání na lepší počasí, ale musel jsem se nakonec smířit s teplotou slabě přes pět stupňů a s přeháňkami.
Nechtěl jsem jet z Vinohrad přes město do Řečkovic, což je nejkratší trasa, ale nic moc pro cyklistu. Takže Sherwoodem ke kasárnám, z Tomkáče vedle husovického tunelu na Lesnou a do Soběšic, najít cyklostezku do Mokré hory, kterou jsem už několikrát minul. Dřív si ale mě našlo krupobití, takže jsem honem tahal z batohu pláštěnku; počasí opravdu super. Za Klariskama jsem vjel do první ulice vlevo, a asi proto, že se jmenovala Mokrohorská, konečně jsem hledanou stezku našel. A stála za to, fičel jsem po hezké cestě až do Mokré hory, tam už to mám projeté, takže údolím Ponávky do České a tam chtěnechtě na silnici. Někteří řidiči jsou opravdu kreténi a přestože jsem jel skoro po krajnici, míjeli mě o pár centimetrů. Ve zdraví jsem projel Kuřim, vystoupal na kopec (Obůrky - Třeštěnec?) a v Čebíně odbočil vpravo k rozhledně. Vede tam žlutá turistická značka, ale není kde zabloudit; celkem slušná cesta vede až k rozhledně. Stoupání je místy hodně prudké, ale zdatný cyklista by mohl vyjet - já jsem to nakonec vzdal a tlačil :-(.
Nahoře jsem se lekl, že jedu zbytečně a i když od dubna je rozhledna přístupná, nedostanu se na ni. Nikde ani noha, rozhledna obehnaná plotem a ostnatým drátem, ale pak jsem si s úlevou všiml, že je pootevřená branka; díky, pane správce. Ochotně bych vám nechal deset kč vstupného, kdyby bylo kde.
Tachometr mi naměřil z Brna 27 km. Nadmořská výška pod kopcem v Čebíně je 260 metrů, rozhledna stojí ve výšce 432 metrů, takže docela fest hank. Teď něco technických údajů: otevření proběhlo 1. 4. 2003, konstrukce je hodně podobná Podvrší - Veselici, ocelový sloup, obehnaný 161 ocelovými schody s deseti odpočivadly. Vyhlídková plošina je ve výšce 30 metrů, bohužel na ní nenajdete žádné tabule s informací o okolních kopcích. Nahoře jsou do výšky 38 metrů umístěné nějaké vysílače bůhví čeho.
Výhled je opravdu super, nikde nic nestíní, vidíte na všechny strany. Na východě je Moravský kras a Babí lom, na jihu Pálava a Dukovany, na západě část Tišnova a kopec Pasník, rozhledna Klucanina a na severu Českomoravská vrchovina.

Zpátky jsem sjel druhou stranou kopce, chtěl jsem zamířit na Malhostovice, ale trochu jsem zakufroval, odmítl pozvání na panáka od ochotného děduly, který mi poradil cestu přez vápenku. Nemohl jsem vynechat zajímavý přírodní útvar Malhostovickou pecku a Drásovský kopeček, což jsou vápencové skály z devonu, na kterých roste zajímavá rostlinka - koniklec velkokvětý.

Docela složitě jsem hledal cestu na Malhostovice, až jsem natrefil na slušnou asfaltku, vedoucí žádaným směrem. Časem se z ní stala slušná polní cesta, která bohužel zahnula ke Kuřimi. Kladem je, že jsem se vyhnul kuřimskému kopci a hlavně části silnice. Na tu jsem se napojil až v Kuřimi, protože na první letošní výlet jsem toho ujel docela dost a nechtělo se mi riskovat jízdu po cyklostezce 5231, kde tuším kopce. Takhle jsem projel Českou, Lelekovice, Vranov - pořád do kopce :-(, za Útěchovem jsem odbočil vlevo na krásnou turistickou stezku, po které jsem jsem dojel do mě neznámé části Bílovic; opačným směrem bych to jet nechtěl, je to hoooodně do kopce.
Pokračoval jsem klasicky kolem Svitavy do Obřan, kde jsem částečně ohřál zmrzlé prsty u kafe a přez Majlont vyšplhal na Vinohrady se čtyřiašedesáti kilometry v nohách.