O termínu tohoto závodu jsem se dozvěděl už 11. dubna na Černohorském soudku, ale pak jsem to nějak zasklil. Připomněl mi to u pivka Zbýšovský starosta. Bohužel jsem si dal po brněnském půlmaratonu trošku havaj a moc jsem neběhal - v květnu asi 80 kilometrů. Šaratický závod je ale stejně součást Běžecké tour Jihomoravského kraje (pod záštitou Standy Juránka) a na prvním závodě v Mikulčicích jsem nebyl, takže jsem to pojal spíš jako takové běžecké setkání.
Počasí bylo skoro ideální, teplota kolem dvaceti stupňů, pofukovalo, sluníčko se občas schovalo za mraky. Na startu jsem viděl samozřejmě Standu Juránka, Dana Orálka i se psem a plno dalších známých tváří.
Začal jsem celkem svižně, ale opatrně. Po rovině ze Šaratic do Zbýšova kilometr asi za 3:40. Ve Zbýšovském kopci jsem zpomalil, ale držel jsem si stejnou frekvenci. Docela mě překvapilo, že mě nikdo nepředbíhal, asi běželi samí zkušení závodníci. Na kopci jsem postrádal Jarka Žalkovského i stolek s občerstvením; naštěstí byl jenom posunutý na čtvrtý kilometr a byl v režii Zbýšovských hasičů a hasiček.
Z kopečka k Praci jsem přeřadil na vyšší rychlost, ale stoupání mi dalo celkem zabrat, takže kilometr jsem běžel kolem 4:05 minut. V Praci pod kopcem už jsem předběhl prvního borce, který asi hůř odhadl tempo, ale v kopci jsme zase běželi všichni zhruba stejně - klobouk dolů, tak dobrý odhad sil jsem dlouho neviděl.
U Mohyly míru jsme naběhli na polní cestu, ze které jsem měl po včerejší bouřce a vydatném dešti docela obavy. Bylo vidět, že tam taky pršelo, ale žádná čvachtačka se nekonala. Za horizontem je celkem prudký sešup dolů. Nechal jsem nohy běžet a dva kilometry mezi 8. a 10. jsem uběhl za 6:14 min. ! Předběhl jsem tři opatrné kolegy. Dole v Rešově jsem se zase zklidnil a nasadil normální tempo. Na záda se mi někdo pověsil a funěl mi přes rameno; bylo mi to nepříjemné a měl jsem toho už docela dost, tak jsem ho nechal běžet. Za chvilku už měl asi deset metrů náskok, ale hned se mi běželo líp. V půli dlouhé rovinky k Šaraticím jsem si všiml šaratického kostela, který je pár metrů od cíle a zdálo se mi, že už je kousek ode mě, tak jsem zase zabral a kolem borce před sebou jsem se doslova přehnal. Jenže pak se potvora kostel začal nějak vzdalovat, nebo se aspoň přestal přibližovat a mě se nějak nedostával kyslík. Ohlídl jsem se, jestli už mě předběhnutý kolega nedohání, ale asi už měl taky dost, teď jsem měl deset metrů k dobru já. Výsledek byl docela slušný; čas 50:11 stačil na celkové 28. místo a na 8. mezi čtyřicátníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat