Brněnská pětadvacítka 2011

11. září 2011

Na půlku září docela horko; odhaduju, že teplota šplhá ke třicítce, potil jsem se cestou na kole a přitom jsem se do pedálů nijak zvlášť silně neopíral.
    V kanceláři Moravské Slavie jsem se po kratším čekání zaregistroval, zaplatil startovné 100 kč a dostal startovní číslo 77 s čipem. Do startu zbývalo ještě třičtvrtě hodiny, takže jsem si v klidu prohlídl nabídku zboží u Pavla Baběráda - boty Karhu citelně zlevnily, ale pořád ještě stojí přes dva tisíce, časem je asi vyzkouším. Dnes jsem obul lehoučké New Balance RC152, měly by se používat maximálně do půlmaratonu. Dnes je vyzkouším na delší trati a za čtrnáct dní bych je použil na Ostravském maratonu.
    Dnes bude potřeba dávat pozor na dehydrataci, takže popíjím hypotonický isodrinx. Půl hodinky před startem jsem vysosnul půlku Endurogelu a zbytek si vzal sebou. Na startu jsem se nijak dopředu nedral, v tomhle horku to přehánět nebudu. Startovní výstřel obstaral Karel Vágner, kterého si pořadatelé vytáhli z právě probíhajícího fotbalového turnaje osobností. Vyběhlo nás asi 105 a já jsem se usadil kolem 20. místa. Musím pochválit pořadatele, trať měli poctivě po kilometru značenou, takže jsem zjistil, že první kilometr jsem zvládl za 3:50, druhý za 4:01 - to je rychlé i za ideálních podmínek, takže lehce ubírám. Na Červeném kopci mě dlouhými skoky dotahuje borec, nepříjemně funící jak pytel ježků - podle stylu zřejmě nějaký nadšený začátečník, jsem zvědavý, kdy odpadne (vydržel až k obrátce). Z kopce jsem to pustil a borec zůstal za mnou, funění zesláblo. Za Pisárkama mě předběhla Ivana Martincová s další holkou a s nima funící borec; no nic, nějak to překousnu. První občerstvovačka na Veslařské - beru si ionťák a přecházím do kroku, abych ho vypil a ne vybryndal, každá kapka bude dobrá. Nevím, jestli je to horkem, ale neběží se mi nijak zvlášť dobře, stejně ale udržuju rychlost na kilometr kolem 4:10. Holky s funivcem se mi vzdálily asi na šedesát metrů, ale neřeším to.
    Na desátém kilometru vycucávám zbytek gelu - dřív, než jsem plánoval, protože mi nějak chybí síly. Na obrátce bude další občerstvovačka, zapiju to. Běžíme do mírného kopečka po panelové cestě a najednou se dívám, že holky přede mnou odbočují doleva na louku. Co to má být, změnili trať? Dobíhám k odbočce a opravdu, na stromě visí papírová cedule s šipkou doleva. Shora nikdo nepřibíhá, takže to asi bude pravda. V lehoučkých botách vbíhám do trávy a dávám pozor, abych si nezvrtl bolavý kotník na nějakém krtinci. V tom slyším od běžce z protisměru "tudy ne, je to špatně!". Super, uběhl jsem navíc asi sto metrů, ale Ivana a spol asi dvě stě a dostávají se za mě. Vracím se na panelku a v čase 53:08 probíhám otáčkou. Z kopce už se běží líp, ale stejně to není ono. Znovu mě předbíhá Ivana Martincová, kterou zaběhnutí pěkně nakoplo. Závodníci se pěkně seřadili podle výkonnosti, protože v druhé půlce nikoho nepředbíhám a na mě se taky nikdo netlačí. Na 18. kilometru rozkousávám tabletu Carbosnack a na občerstvovačce zapíjím ionťákem. To mi dodalo energii na vyběhnutí Červeného kopce, dokonce se začínám přibližovat k Ivaně, před Morendou už mi chybí jenom deset metrů, ale nemám chuť ani sílu na nějaký finiš, daleko za mnou nikdo, takže v klidu dobíhám v čase 1:47:49 - celkově 17 a 3. v kategorii MC.
   Foťák jsem si nebral - přijel jsem sám na kole a pokračoval na zahradu do Omic. Na internetu jsem se nikde nenašel, takže tentokrát bez fotek.