půlmaraton Moravským krasem 2011

Půlmaraton Moravským krasem 2011


Blansko 4. 9. 2011

Do Blanska jsem dorazil vlakem z Brna v pohodě za půl hodinky se spoustou dalších běžců. Z nádraží na Městský úřad jsem došel za pár minut, už cestou bylo vidět, že město pojalo celou akci docela velkoryse. Náměstí bylo plné stánků, atrakce pro děti, předváděčky Policie ČR, Renaultu, koncert Kamila Střihavky... Běžel jsem tady před třemi lety a tenkrát to bylo určitě skromnější.
Na Městském úřadě jsem si vyzvedl starovní tašku s trikem, starovním číslem a čipem - poprvé jsem si ho připevňoval plastovým páskem, v cíli čekal pořadatel se štípačkama a odstřihával.
Šatny byly o kousek dál, v Dělnickém domě. V přízemí byla úschovna zavazadel, v prvním patře šatny žen, ve druhém muži. Prostředí v pohodě, židle, stoly, wc; sprchy jsem nenašel.
Zvolil jsem osvědčený způsob hydratace organizmu - dvě hodiny před startem jsem začal popíjet hypotonický isodrinx. Bylo to potřeba, protože teplota se pohybovala kolem třicítky. Bohužel jsem si zapomněl koupit osvědčený Endurogel, na náměstí jsem si ve stánku koupil jiný, neosvědčený, ale taky posloužil. Čtvrt hodinky před startem jsem půlku vysosnul a zbytek nacpal do kapsičky u trenýrek.
Po startu jsme vyrazili na dva okruhy centrem města. Jako obvykle se pomalejší běžci nacpali dopředu a překáželi. Do toho rozpálená silnice a výsledkem bylo, že jsem se nějak nemohl trefit do správného tempa. Řekl jsem si, že aspoň první půlku se nikam nepoženu. Po kroužení centrem jsme seběhli ke Svitavě a po podběhnutí Svitavské ulice vyrazili směr kras.
První pětka a čas 20:43, dost rychlé, kilometr za 4:09, v tomhle počasí na mě až moc rychlé. Na první občerstvovačce si dávám ionťák a piju ho pomalu a opatrně, abych nevylíval drahocennou tekutinu. Musel jsem zpomalit, ale dnes to stejně nebude na rekord. Sluníčko pořád praží, stín nikde. Máme pro sebe půlku silnice, přehrazenou kužely. Minuli jsme odbočku na Lažánky a cesta ke Skalnímu mlýnu už byla jenom naše, a co víc, byla ve stínu. Příjemně se klikatila pod stromy, jenom místy se větvemi prodralo sluníčko. Za devátým kilometrem jsem vytáhl ulepený gel a zbytek vysál; po kilometru jsem to zapil čistou vodou. Druhých pět kilometrů za 22:46 - kilometr za 4:35. Po dalších skoro dvou kilometrech se blížím k otáčce; už mě minul Dan Orálek se Serbessou a ještě jedním běžcem. Začal jsem protiběžce počítat a došel jsem k číslu 38 lidí přede mnou.
Hned za obrátkou jsem se přiblížil běžci s bílým šátkem, spole jsme předběhli prvního, pak i bílý šátek. Běželo se mi dobře, ve stínu, z mírného kopce, třetí pětka za 21:20, ale teď už běžím kilometr za 4:03. Předbíhám další běžce, kteří vypadají docela svěže a čekám, kdy mi to oplatí, ale nikde nikdo. Předbíhám Ivanu Martincovou chvilku po tom, co ji opustil "nosič vody", prohodíme pár slov a jdu dopředu. Vidím dva chlapy a ženskou a pomalu je stahuju. Pak se z trojice stala dvojice a odpadnuvšího mladíka předbíhám. Chvilku se mě snažil držet, ale neudržel. Kolem 18. kilometru už dýchám dvojici na záda, mírně jsem i zpomalil s tím, že těchle už se budu držet do cíle. Jenže najednou vidím, že se mi vzdalují! Chvilku nevím, jestli jsem nezpomalil, ale když vidím, že předbíhají dalšího závodníka je mi jasné, že zrychlili. Rozbalil jsem Carbo tabletu, půlku rozkousal a druhou nechal pomalu rozpouštět pod jazykem, energie se bude v závěru hodit. S dvojicí jede celou dobu cyklista, občas sbírá po cestě odhozené houbičky a dívčinu zásobuje pitím. Dvacátý kilometr a já musím zapít tabletu vodou, která je až na posledním stolku. Jenže přede mě najel cyklista a s kolem celý stolek zablokoval. Mám ho oběhnout a vrátit se pro pití, nebo vydržím kilometr nasucho? Volím druhou variantu a rozprouděný adrenalin mě nakopl dopředu, předbíhám občerstvující se dvojici a ještě dalšího běžce. Pak už daleko široko nikdo. Odbočil jsem od Svitavy do města a musel se ptát pořadatele na křižovatce, kde mám odbočit, nikde žádný vodič. Pak ale vidím snad sto metrů před sebou dalšího, už má asi dost a já ještě trochu můžu, tak to zkouším. Dotáhl jsem ho na záčátku náměstí, na začátku cílové rovinky a zrovna ve chvíli, kdy jsem míjel Slávinku s Bárou. Vjela do mě energie, o které jsem ani nevěděl a zbylých sto metrů zvládl sprintem.
Nakonec jsem skončil celkově 22., takže od obrátky jsem předběhl 17 běžců! Výsledný čas sice nic moc - 1:29:11, ale s tím jsem počítal. Radost mi udělal večer pohled do výsledkové listiny - skončil jsem čtyři vteřiny za Petrou Kamínkovou z AK Olomouc!