20111018

Olomoucký půlmaraton 2011

sobota 18. 6.

   Nemám v oblibě monstrózní závody, ale když se běží na Moravě, je to pro ně polehčující okolnost :-). Četl jsem na loňský ročník velice pochvalné recenze a v Olomouci jsem se přesvědčil, že nelhaly. Na běžeckém fóru se objevila kritika, že trať je popisovaná jako rovná, vhodná k vytvoření osobního rekordu a není to pravda. Skutečně tam nějaká menší stoupání jsou, ale protože jsem před dvěma týdny běžel Silva Nortika maraton, nepřišlo mi to nijak těžké.
   Centrum Olomouce bylo obšancované uzavírkama, tak jsem se přiblížil co nejvíc a zaparkoval asi kilometr od Horního náměstí. Cestou pěšky už byly vidět přípravy - kilometrovníky, hrazení tratě, na náměstí nafukovací brány, stánky se sportovním zbožím a činorodý ruch. Příjemně mě překvapily památky, nahuštěné v centru - orloj, sloup Nejsvětější trojice, krásné kašny, vzorně udržované historické budovy. Škoda, že jsem si nevzal Nikona, ale jenom malý foťáček Olympus.
   Po menším vyptávání jsem našel dobře ukryté expo, kde jsem si vyzvedl starovní tašku a tričko, dokonce v přiměřené velikosti. Přijel jsem v půl čtvrté odpoledne a start je v sedm, takže mám spoustu času k prohlídce. Za hodinku už mě ale bolí nohy - ty ještě budu potřebovat, takže jsem se na Dolním náměstí usadil ke kašně a dočetl minulé Běhej. V pět jsem snědl tyčinku müsli Galaxy a začal popíjet hypotonický isodrinx. Půl hodinky před startem jsem vycucl půlku Endurogelu - osvědčený stravovací model z Nových Hradů. Převlíkl jsem ve stanu, věci nacpal do batohu a ten nechal v úschovně - moc pěkně zorganizované, rychlé.
   Vystál jsem pětiminutovou frontu u Budky úlevy a vydal se do koridoru. Organizátoři vytiskli přímo na starovní číslo, kam kdo patří podle výkonnosti. Přímo u cedule s Áčkem stála pořadatelka, zkontrolovala označení a pustila mě dovnitř - opět hladce, žádné pobíhání a protahování se škvírou v hrazení, jako v Praze. Trošku mě znervóznilo hrazení, které podélně rozdělovalo koridor - není jedna půlka na desítku a druhá pro půlmaraton? Stojím správně? I startovní brána je dvojmo... Naštěstí bylo všechno v pohodě, pravá brána byla průběžná a levá cílová; starovní byly obě.
   Starovní výstřel zazněl přesně v sedm. Jako vždy mi překáželo plno běžců přede mnou; proč se cpou dopředu, když vybíhají tak zvolna? Hrubou dlažbu pod nohama nevnímám, ale v první zatáčce se vytvořil špunt, který mě přinutil přejít do chůze. Po sto metrech už je volněji a můžu dopředu - jen to nepřehnat.

solidní dlažba za startem
foto Jindrich1950
   Pořadatelé slíbili označení vzdálenosti na každém kilometru a splnili to (opět chválím). První kilometr a čas 4:08 - vzhledem ke zdržení po startu až moc rychlé, lehce ubírám tempo. Druhý kilometr 8:10, to by šlo. Cílem je běžet pokud možno kilometr za čtyři minuty, ale cíl je ještě daleko, nebudu přehánět tempo. Proběhli jsme kolem nádraží, kruhový objezd a je tu první kratší stoupání na Velkomoravskou ulici. Na pátém kilometru probíhám sprchou, bodla, protože je docela horko a hned za ní občerstvovačka. Ionťák je až na konci, snažím se nezpomalovat, takže si ho liju do očí, na triko, trochu i do krku.  Běžíme kolem čerpačky Shell, mají tady natural o korunu levnější, než na bratrských brněnských pumpách. Kolem šestého kilometru se Velkomoravská zvedá, stoupání je dlouhé, ale celkem mírné, nemusím ani zkracovat krok. Každý kilometr si hlídám tempo, pořád je to pár vteřinek nad čtyři minuty. Odbočujeme vpravo, probíháme sedmý kilometr, další zatáčka vpravo a vbíháme do Čechových sadů. Diváci tady vytvořili dlouhý špalír a perfektně povzbuzují. Předbíhá mě svalovec ve velkých botách, zřejmě se nechal fanděním vyhecovat, protože po proběhnutí Smetanovými sady se zase dostávám před něj při docela prudkém výběhu na rampu. Vysávám zbytek Endurogelu a tubu házím do koše. Z parku vybíháme na Palackého ulici - tady to znám, poblíž mám zaparkované auto. Riegrovou ulicí se blížíme znovu ke startu a já našlapuju jak fakír ve střepech. Dlažba je z hrubých kamenných kostek, samá škvíra, nohy v lehkých newbalanckách trpí. Desátý kilometr je závoroveň první průběh cílovou bránou a čas 40:59. V druhém kole si musím víc hlídat tempo; předbíhám dost lidí, kteří přecenili síly a odpadají. Místy fouká docela silný vítr, který žene pár dešťových kapek. Trasa je stejná jako v prvním kole až po čtrnáctý kilometr, kde zabíháme na Babičkovu ulici, otáčíme se do protisměru a zase se vracíme na Velkomoravskou. Na sedmnáctém kilometru se donutím k rozkousání tablety Carbonexu, i když se mi běží dobře, žádná krize na obzoru. Hned nato probíháme po Foerstrově ulici dalším přidaným protažením a znovu se otáčíme zpět 180 stupňů, takže vidím, kdo běží za mnou. Ne že by mě to bůhvíjak zajímalo, ale nikdo se na mě nijak výrazně nedotahuje. Zato já předbíhám další dva borce a asi šedesát metrů přede mnou jsou další; dlouhán v černočerveném tričku běží lehce, jako by zrovna odstartoval, ten se asi nedá předběhnout. Po kilometru už ho mám nadosah, když předbíhám jeho unavenějšího kolegu. Vbíháme do Smetanových sadů a styl černočerveného trika mě deptá; jsem už hodně unavený a on si běží lehounce a vzdaluje se mi asi na patnáct metrů. Zakazuju si myslet na nějaké stíhání, srovnávám krok a najednou zjišťuju, že mu dýchám na záda! Za dvacátým kilometrem při náběhu na Palackého ulici ho předbíhám a na Riegrově ulici už nemám čas sledovat, jestli mi to nevrací - hnusné dlažební kostky mě plně zaměstnávají, vyškrabávám zbytky sil a probíhám cílem za hodinu, 25 minut, 43 vteřin - super, nový osobák! Zlepšení je sice jenom o půl minuty, ale už jsem nečekal, že bych si zlepšil výsledek z úspěšné sezóny 2008. Celkově jsem ze běžců 77. a 7. v kategorii do 45 let; na celkový počet běžců přez 1200 slušný výsledek.
   Vyzvednutí věcí z úschovny opět rychlé, převlíkl jsem se ve velkém stanu a pak jsem udělal chybu: nechal jsem si vyrýt na medaili výsledný čas, když už jsem si zaběhl osobák, ty dvě stovky oželím. Moc lidí přede mnou nebylo, medaili jsem předal nic zlého netuše - a dostal jsem ji až po dvou hodinách! Měli v tom zmatek, někomu vyryli špatný čas, spousta lidí si vyžádala medaile zpět nevyryté, prostě mizérie. S tím ale pořadatelé neměli nic společného, zajišťovala to nějaká firma, takže pořadatelům dávám za zajištění závodu 1*.

Žádné komentáře:

Okomentovat