Celý loňský listopad jsem neběhal, snažil jsem se zbavit chronických bolístek, nasbíraných v průběhu roku. Trénovat jsem začal až druhý prosincový týden, takže jsem, ač nerad, vynechal i tradiční Běh na Býčí skálu. V prosinci jsem stačil naběhat přes 130 km, nejdelší běh byl 19 km.
Novoroční dopoledne jsem se zvážil, váha ukázala 68,2; no super, další kilo navíc. V noci napadl asi centimetr sněhu, teplota -3.
V Tuřanech jsem chvilku hledal místo k parkování, rok od roku sem jezdí víc lidí. Startovné zůstalo na padesáti kačkách jako vloni, dostal jsem číslo 131. Převlíkl jsem se v prvním patře, kde bylo víc místa.
 |
| po startu (lenf) |
Na startu se nás sešlo 155, opět rekordní účast. Plánoval jsem jenom tréninkové tempo, takže jsem se necpal moc dopředu. Vyběhli jsme o něco později, sportypal běžel dvě minutky naprázdno. Tradičně jsme si dali dvě kolečka ulicí Farského a po zasněžené děravé polní cestě pokračovali k silnici a dál na Dvorska. Ještě na polní cestě jsem si všiml nasprejované dvojky, mrkl jsem na stopky, mezičas 8:37 - takhle rychle jsem po pauze ještě neběžel, měl bych zvolnit, ale noha nebolí, tak držím stejné tempo. Silnice je prosolená a mokrá, běží se dobře. Za Dvorskama sbíhám z kopce a proti mě se vrací nějaký borec krokem zpátky, asi nějaké zranění, nic příjemného hned na začátku roku. V Kobylnicích běžím za borcem s oranžovými rukávy, ten před zatáčkou sbíhá ze silnice na chodník a zkracuje si trať asi o dvacet metrů; stojí mu to za to? Za vesnicí se mě snaží předběhnout mladá holka, ale provedla to nějak napůl, takže asi dvě stě metrů běžíme vedle sebe, než se dostala přede mě. Odbočujeme na dlouhou, rovnou cestu k památníku. Dávám si trochu čaje na občerstvovačce a držím se za ní v závěsu. Silnice celkem mírně, ale zato vytrvale stoupá a holka zpomaluje víc, než se mi hodí, takže ji předbíhám. Probíhám značkou 10 km a čas 44:16, to znamená tempo pod 4:30 na kilometr.
Nahoře odbočujeme doleva a blížíme se k mohyle. Kopec k ní je dost nepříjemný, v protisměru nás zdraví vojáci v napoleonských uniformách. Chodník je zasněžený a klouže, střídá ho hrubá šotolina, ani po ní se neběží moc dobře. Obíháme památník a konečně běžíme z kopce. Snažím se jenom uvolnit nohy a ne běžet rychle. Mladá nasadila z kopce ostré tempo a dostává se zase přede mě.
U trati často míjím Jirku Šmitáka, jeho svěřenkyně Ivana Martincová asi běží kousek za mnou. Trochu jsem zvolnil, abych se nepřepínal a čekám, kdy mě Ivana předběhne. V Kobylnicích běžím zase za borcem s oranžovými rukávy a zase si zkracuje trať stejným způsobem; nejde mi o umístění, tak se nad tím nijak nepohoršuju. Za Dvorskama předbíhám borce, kterému došly síly a asi na padesát metrů se přibližuju k mladé holce.
 |
| před cílem (dao) |
Poslední kilometr po polní cestě se přibližuju ještě víc, asi už moc nemůže a dala by se předběhnout, ale nebudu riskovat, že se mi vrátí bolest ve stehenním svalu a dobíhám v klidu v čase 1:35:18 jako 37., v kategorii MV1 10. Podstatné je, že noha vydržela i při docela velkém zatížení.
Žádné komentáře:
Okomentovat