Chřibský maraton 2014

18. října 2014

Stejně jako každý rok oznámili termín závodu dost pozdě, až začátkem října. Letos mi to vadilo jenom kvůli práci, nevěděl jsem, jak si naplánovat směny. Žádné další závody zatím neplánuju, takže termínová kolize nehrozí.
V sobotu od rána svítí sluníčko a když jsme přijeli do Kroměříže, bylo už docela teplo. V šatně jsem uvažoval o tílku; dalo by se použít, ale abych neriskoval odřené paže, oblíkl jsem si tričko s krátkým rukávem. Trenýrky byly jasná volba a obul jsem si nové silniční závodní NB.
Letos jsem nevyužil možnost poslat si na trať vlastní občerstvení, protože dvakrát po sobě jsem ho našel jinde, než jsem chtěl. Gel a carbotabletu si dávám do kapsy na trenýrkách.

start

Na start se postavilo 54 chlapů, žena letos žádná. Účast je proti loňsku poloviční; v šatně někdo říká, že je to tím, že startovné je proti loňsku dvojnásobné, ale myslím si, že 200 kč není na maraton nic nestravitelného - levnější bych těžko hledal.

Startovní výstřel zazněl přesně v 10:30. Už během prvního kola se vepředu vytvořila asi čtrnáctičlenná skupina, ve které jsem se držel. Na stadionu jsme odběhli prvních 1000 metrů a vyrazili do ulic. Od loňska se prvních deset kilometrů běží po nové trase. Na Gorkého ulici nezatáčíme na Moravskou, ale pokračujeme rovně, pak zatáčíme vlevo a po cyklostezce kolem Hrubého rybníka přibíháme k Moravě. Tempo je dost vysoké, ale držím se na konci vedoucí skupiny. Hledám na asfaltu nějaký kilometrovník, ale nacházím až pětku v Trávnických zahradách. Stopky ukazují 20:18, což je při tempu na tři hodiny o 42 vteřin rychlejší, než mezičas na tři hodiny, takže lehce ubírám tempo. Vedoucí skupina nezpomaluje, spíš naopak, takže se mi mírně vzdalují. Na první občerstvovačce zastavuju a v klidu piju ionťák a pokračuju dál po cyklostezce kolem Moravy. Předjíždí mě docela hodně cyklistů, stezka je hladká a rovná. Sluníčko pořád svítí a nefouká, takže vítám občasný stín.
Desítkou probíhám pořád ještě na cyklostezce před Kvasicemi, druhou pětku jsem uběhl za 21:47, celkem 42:04. Vedoucí skupina se mi vzdálila asi na sto metrů, ale nikdo mě nepředbíhá. U Kvasického fotbalového hřiště sbíhám z cyklostezky na silnici a napojuju se na starou trasu. Na dvanáctém kilometru si dávám další ionťák a kousek banánu a opatrně vyrážím do stoupání k Novému Dvoru. Ne že by mě to zajímalo, ale nahoře jsem se otočil a viděl jsem, že se ke mě blíží dva borci. V dalším stoupání v Nové Dědině mě předbíhají, ale nijak mě to nevzrušuje. Patnáctku namalovanou na asfaltu míjím v čase 1:08:22, třetí pětku jsem uběhl za 26:17, kopce mě letos nějak zmáhají, takže si ani pořádně neužívám krásného výhledu. před občerstvovačkou na 18. kilometru mě předjíždí naftový VW Golf a zahaluje lesní silnici černým dýmem. Dávám si další ionťák a pokračuju do kopce po silnici, přitom pořád ještě dýchám smradlavé zplodiny z Golfu.
Dvacítku míjím ještě před Kostelany v čase 1:32:42, mezičas nic moc, čtvrtá pětka za 24:20. V Kostelanech vidím značku půlmaratonu, ale radši nad tím nepřemýšlím... Čeká mě hodně nepříjemné stoupání z vesnice, tak nasazuju pomalejší tempo. V dálce před sebou vidím nějakého odpadlíka z vedoucí skupiny. Tenhle kopec nejspíš vyšel pěšky, protože panímáma před barákem mi radí, abych si taky radši odpočinul, mám to prý ještě daleko. Nenechávám si poradit a sice pomalu, ale pořád běžím. Na 25. kilometru zdolávám podle Sportypalu nejvyšší místo na trati a mačkám mezičas 1:58:35, pátá pětka za 25:53. Tady nahoře v lese sleduju, že mi jde občas pára od pusy, ale zima mi není. Zato mi ale začíná podezřele kručet v břiše, po chvilce váhání otvírám gel a necelou půlku saju. Sice ho nemám čím zapít, ale snad to vydržím na Bunč. Po pár desítkách metrů si tím nejsem jistý; gel se mi vrací zpátky do krku a dá mi dost práce ho udržet v sobě. Nakonec zvládám doběhnout k občerstvovací stanici a dávám si hned dva kelímky s vodou. Zezadu se ke mě blížil další běžec, ale tady se asi nějak usadil, přestal jsem ho za sebou slyšet. Zato před sebou vidím borce v zeleném tričku a přibližuju se k němu. Nemíním se za ním honit a snažím se držet svoje tempo. V seběhu ho dobíhám, slyším hlasité plácání jeho asi terénních bot a dostávám se před něj. Asi už má dost, protože plácání brzo mizí z doslechu a pokračuju zase v sólozávodě. Vybíhám nepříjemný kopec a pak už jenom dolů do Zdounek. Míjím třicítku v čase 2:21:47, šestá pětka za 23:12.
Ve Zdounkách si dávám ionťák a banán a vyrážím na hrbolatou, vyfrézovanou silnici. Dokonce i v sobotu odpoledne se tu maká, dva maníci řežou asfalt pilou. I mírné stoupání je po dlouhém seběhu hlavně psychicky nepříjemné, ale jsem na to připravený a nenechávám se rozhodit. Rozhlížím se a široko daleko kolem mě nikdo neběží. Provoz je docela hustý, snažím se uhýbat na krajnici. Za osadou Olšina ve mě v nepříjemném stoupání hlodá chuť přejít do chůze, ale jsem na sebe tvrdý a běžím. Rozbaluju carbotabletu a půlku rozkousávám. Na značce 35. km jenom mačkám mezičas, ale stopky už nesleduju (2:46:18, pětka 24:30). Těším se na občerstvení v Šelešovicích. Z dálky vidím, že odsud vybíhá nějaký závodník. Zastavuju se v klidu na ionťák a dozvídám se, že je přede mnou asi dvě stě metrů a je úplně hotový. Odpovídám, že to já taky, ale už plánuju, jak ho předběhnu. Bude to těžké, protože zase zabral a ještě ve vesnici má náskok asi 300 metrů. Nedělám si s tím hlavu, v klidu pokračuju svým tempem a sleduju, jak si vede. V malém stoupání přechází do chůze, pak zase chvilku běží. V Jarohněvicích jsem ho dohonil a při předbíhání prohodil nějaké povzbuzující slovo. Asi na chvilku pomohlo, protože se za mě zavěsil a vydržel několik set metrů, ale ve Vážanech už jsem byl zase sám. Utěšuju se, že tohle už je vlastně Kroměříž, cíl je nadosah. Ještě poslední občerstvení - dávám si jenom vodu, žaludek mám nějak přeslazený a probíhám kolem značky 40 km v čase 3:11:05, osmá pětka za 24:47. Ohlížím se a daleko za sebou nikoho nevidím, přede mnou taky nikdo, tak co bych se honil, čas je stejně mizerný. Běžím nekonečnou Moravskou ulicí a po Gorkého dobíhám k bráně borců a teď už jenom třičtvrtě kolečka na tartanu. Cílem probíhám v čase 3:21:21 jako desátý, v kategorii do padesáti let šestý.

doběh
 

Za cílem mi holčina dlouze odepíná číslo. Bolí mě žaludek, potřebuju se předklonit, dává mi dost práce, abych ji nepoblil. Nakonec to zvládám a dávám si kolečko na výklus, ale moc dobře mi není. Chyba bude nejspíš v manévru s gelem, který jsem nezapil. Poukázku na guláš nevyužívám, na jídlo nemám ani pomyšlení, zato si s chutí dávám pivko.
Tenhle závod se mi moc nepovedl, ale vzhledem k okolnostem to nebylo až tak špatné. Letos pořád laboruju s nějakou bolístkou, dnes mě dost bolel levý stehenní sval. Asi to byl poslední závod sezóny, dám si nejspíš měsíc pauzu, snad se toho zbavím a dostanu víc chuti do běhání.
Pořadatelé byli tradičně výborní, změna trasy závodu prospěla a počasí bylo ideální, pro běžce možná trochu moc teplé.