maraton Silva Nortica 2013

maraton Silva Nortica

1. 6. 2013


Vloni jsem vyběhl plný optimizmu a sebevědomí, protože jsem měl za sebou Pražský maraton, kde jsem se poprvé dostal pod tři hodiny. Kopce mě pak hezky vyškolily, takže předsevzetí znělo: zvolna a opatrně.
Počasí se nakonec vyvedlo ideálně; bylo asi 15 stupňů, občas svítilo sluníčko. Předtím ale dva dny pršelo (a potom další týden...), takže všude bylo dost mokro. Po doběhu hlásil moderátor Škorpil, že o tom ani nechce mluvit, aby to nezakřikl, ale v celé republice prší, jenom kolem Horní Stropnice je hezky.
Poslední dobou se nějak neosvědčuje zaběhnutý model výživy před závodem a mívám žaludeční problémy, proto jsem tohle dnes trochu ošidil. Ionťák jsem si vůbec nebral a sebou jsem měl jeden gel a tabletu Carbosnacku.

Po startu jsem se držel asi kolem 20. místa, ale pořadí se dost míchalo, takže jsem si držel svoje tempo. Příjemně mě překvapilo, že za Dlouhou Stropnicí bylo skoro sucho - vloni jsme tam obíhali velké kaluže až po poli.
Musím uznat, že trať byla spolehlivě značená, každých pět kilometrů stála tabule. Hlavně ze začátku bych přivítal častější výskyt k nastavení správného tempa, ale šlo to i tak. Prvních pět kilometrů trať mírně stoupala, u první cedule jsem měl mezičas 23:11. Pak se profil zlomil a další pětka vedla hezky z kopce příjemnou lesní cestou. Zvládl jsem ji za 20:50, takže desítku za 44:01. Otevřel jsem gel a ještě před občerstvovačkou třetinu vycucnul. Vystoupali jsme mírný kopec v Nových hradech, proběhli průchodem v domě a dostali se na rozblácený, kluzký chodníček dolů do parku. Ukázalo se, že jsem vybral ideální obutí - New Balance MT310. Mají podrážku vhodnou do terénu i na silnici, pro dnešní podmínky super. Hůř na tom byli borci v lehkých silničkách, kteří klouzali jak kozy na ledě. Předběhnout nebylo jak, tak jsem se přizpůsobil - aspoň šetřím síly, stoupání k Hojné vodě se blíží. V Terčině údolí je cesta samá kaluž a bláto, zlaté boty se vzorkem! Ceduli s patnáctkou míjíme ještě v údolí, pětka za 23:29 - vzhledem k mírnému stoupání rychlost akorát, patnáct kilometrů za 1:07:31.  U Cuknštejnu si v klidu vestoje dávám ionťák a pokračuju po rozmáčené pěšině k Horní Stropnici. Jsem tam o pár minut dřív, než jsem předpokládal, takže jsem se minul se Slávinkou. Za vesnicí mám u cedule 20 km mezičas na pětku 24:37, dvacítka za 1:32:08. Louka je vzorně čerstvě posečená a můžu si vybrat, jestli běžet v mokrých stopách po traktoru, nebo rozmočeným středem. Zavěsil jsem se za borce, oblečeného jako z výkladní skříně běžeckého obchodu - super kombinéza, startovní číslo na pásce, aby ji nepropichoval sichrhajskama, na nohách kompresní podkolenky a běžíme oba středem. Tempo je na mě až moc pomalé, ale vzpomínám na loňský rok, kdy jsem tady vyhořel a držím krok. U kostela v Dobré vodě je další občerstvovačka, dávám si ionťák a vbíhám do nejhoršího stoupání lesem k Hojné vodě. Borec přede mnou už běží už opatrné tempo přehání, nebo možná nemůže, předbíhám ho, ale snažím se rychlost nepřehánět. Teď je přede mnou dlouhá mezera, občas před sebou zahlídnu borce v červeném triku, do kopců chodí.

nad kostelem v Dobré vodě

Do Hojné vody vbíhám pěkně z kopce, snažím se nabrat trochu sil. Vbíhám na silnici, míjím penzion Lencových a v lese na 25. kilometru mám pětkový mezičas 35:20 - stoupání opravdu stálo za to, celkový čas 2:07:28. Úsek kolem Kuní hory znám a běží se mi dobře, na 27. kilometru běžím nejvyšším bodem trasy, podle mojí gps 913 metrů nad mořem. Cesta je sice samý kořen a kámen, ale suchá. To přestalo platit, když se stočila víc k jihu. Obě koleje lesní cesty se proměnily v potoky, běžím prostředkem, kde občas voda není. Před sebou teď nikoho nevidím a lehce jsem znervózněl, protože jsem se chvilku nesoustředil a nevím, jestli jsem neminul odbočku. Běžel jsem tudy předevčírem, odbočka byla za krátkým úsekem hustého smrkového lesa. Po pár stech metrech už byla nadohled, odbočil jsem vpravo z kopce a v dálce zahlídl červené tričko. Cesta ústila na asfaltce a před ní občerstvení - narychlo sosám gel a zapíjím vodou. Míjím třicítku, pětka za 24:57, celkový čas 2:32:25, po asfaltce běžím mírně z kopce asi dva kilometry a pak před Černým údolím odbočuju vpravo do lesa, který místy přechází v pastviny. Pod nohama mám trosky dávné asfaltové cesty, samá díra a kámen, běží se dost špatně. Míjím Velký Jindřichov, docela ironický název, protože u cesty stojí jediný statek. Podle mapy ale budou někde za stromy další aspoň dvě chalupy :-). Někde kolem 35. kilometru (26:43 na pětce, 2:59:08 celkem) se zastavuju na občerstvovačce, dorážím gel a zapíjím čajem, prohodím pár slov o počasí a šinu se dál. Na 37. kilometru se cesta prudce stáčí vlevo a z protisměru vidím přibíhat běžce! Trochu jsem znejistěl, ale běžíme teď stejným směrem. Chci se ho zeptat, jestli zakufroval, ale v uších má sluchátka, tak předbíhám, z kopce lehce zrychluju a ztrácím ho z dohledu. Občas před sebou zahlídnu červené triko, pořád se zhruba stejným odstupem asi 200 metrů. Dobíhám k poslední občerstvovačce a ze srandy se ptám, jestli má trať zase o dva kilometry víc, jako vloni. Smějí se, že ne.... Vbíhám na silnici a hned vidím nasprejovaný údaj 4,8 km do cíle. Pořadatelé slíbili po loňských problémech přesnější značení a dodrželi slovo. Bohužel po pár stech metrech míjím ceduli 40km (pětka za 25:27, celkem 3:24:35). To znamená, že zase poběžím přes 44 kilometrů.... Ale dnes s tím na rozdíl od loňska trochu počítám. Na silnici je teď vzorně každý kilometr nasprejovaný, běžím z kopce docela rychle, ale maraton už hodně cítím v nohách, rychleji to nepůjde. Červené triko vidím sto metrů před sebou a snažím se přiblížit. Kilometr před cílem má pořád asi 60 metrů náskok. Mícháme se s půlmaratonci, kteří mají na silnici otáčku a snažím se je předbíhat. Vbíhám do Stropnice, na náměstí zatáčím pravo a pak ještě jednou a ve stoupání ke hřišti najednou vidím červené tričko pár metrů před sebou! Zmobilizoval jsem poslední zbytky sil a sprintem ho rychle předbíhám pár metrů před cílem. Viditelně už se mnou nepočítal podle hlasitého "kurva!" když si mě všiml.

finiš

Závod se vydařil - celkově jsem doběhl 10., v kategorii 4., ale hlavně jsem si to letos užil, nebylo to trápení jako vloni. Úprava délky trati neproběhla, ale byla slíbena na příští ročník. Pokrok je už i přesné značení posledních čtyř kilometrů, i když se rozchází s údaji na cedulích. Občerstvovací stanice byly výborně zásobené, někdy byly dokonce k dispozici i gely. Jako bonus se pořadatelům povedlo zajistit ideální počasí, pršet začalo až při vyhlašování výsledků a zmokli jen později doběhnuvší ultras.