Brněnský půlmaraton
Pro Brno byla docela ostuda, že se tady nepořádá žádný delší běžecký závod. Několik let se snažila pořádat půlmaraton firma Čiba sport; nebylo to úplně ideální - draze placení Afričtí běžci, kopcovitá trasa - ale byl jsem rád, že se aspoň něco pořádá. Vloni už asi narazili na nedostatek financí a nebylo nic.
Letos se pořadatelství ujalo občanské sdružení Maraton Brno (třeba dostojí svému jménu a přijdou i s "dospělým" maratonem). Přes menší zádrhele akce proběhla hladce a u pořadatelů bylo vidět nadšení a snahu o co nejlepší práci.
Trasa vycházela ze starého závodu - start na Svoboďáku, Masarykovou, Novými sady, kolem Ronda po Poříčí, kolem výstaviště na Hlinky, pak ale nově Pisáreckou tramvajovou smyčkou na Výstaviště, po Bauerové k velodromu, po absolvování kolečka na dráze zpět po Poříčí stejnou trasou na Svoboďák a pak ještě jednou dokola.
Velice dobře pořadatelé zvládli předstartovní přípravu. Ve škole na Rašínově byly převlékárny, osobní věci jsme naházeli do připravených očíslovaných pytlů a ty jsme odnesli do úschovny; jednoduché, bezpečné, rychlé a bezvadně zvládnuté.
 |
| předstartovní srocení |
Start jsem si zkomplikoval sám; přišel jsem deset minut před výstřelem a jelikož startovalo skoro tisíc lidí, nepodařilo se mi procpat se dopředu. Během prvního kilometru jsem předběhl snad dvě stovky lidí. Běžel jsem dost rychle, takže jsem hledal u trati kilometrovníky, abych se naladil na tempo 4 minuty na kilometr; bohužel první jsem našel až trojku a čas 11:22 - o 40 vteřin rychlejší. Hned jsem ubral a Laďa Rozman, kterého jsem zrovna doběhl, se mi začal zase vzdalovat. V Pisárkách jsme odbočili přes smyčku, proběhli výstavištěm na Bauerovu, kilometrovníky nikde. Odbočili jsme k velodromu, v půlce dráhy stála docela dobře zásobená občerstvovací stanice. Bohužel zároveň na stejném místě vyhrávala kapela, takže vybrat si mezi ionťákem a vodou mě málem stálo hlasivky. Rozmístění občerstvovacích stanic se moc nepovedlo - první po 7,5 km, další hned na 10. a pak zase až 17. se mi nezdá jako dobrý model. Na desátém kilometru jsem objevil kilometrovník; 41:08, jsem pomalejší, ale kašlu na to, pokud si můžu tempo zkontrolovat jednou za 40 minut, nemá to valný smysl. Na Masarykové a Svoboďáku stojí docela dost lidí, někteří i fandí. První kolo jsem stihl za 43:23, to docela jde, jenom vydržet. Nové sady - neoblíbený úsek, v protisměru se valí hlavní startovní pole. Lehce mě to zpomalilo, až na Hlinkách zjišťuju, že nejsem se silami na dně a přidávám. Tou dobou už mě nikdo nepředbíhá, naopak já stíhám lidi, kteří byli několik set metrů přede mnou. Na velodromu už vím, kde mají ionťák a skoro jsem zastavil, abych ho celý vypil. Pak pokračuju ve stíhací jízdě, i když rozestupy jsou hodně velké. Před Rondem jedna výjimka - předbíhá mě borec s bílými návleky na rukách, ale spolu se dostáváme před dva vysílené a v dálce vidím Radka Dočkala. Ten docela zvolnil, na Masarykové se připojil ke mě. V družném hovoru jsme doběhli až k otáčce 60 před cílem, kde jsem sebral síly ke sprintu a předběhl i Laďu Rozmana, kterého jsem poznal až za cílem.
 |
| finiš |
Celkový čas 1:27:26 (reálný 1:27:13) - na osobák to nestačí, ale špatné to není. Závod jako celek se mi líbil, pokud pořadatelé vydrží a doladí pár drobností, bude to super.
Žádné komentáře:
Okomentovat