Podvrší u Veselice 2

Druhý pokus o prohlídku rozhledny Podvrší už jsem si připravil líp; u foťáku náhradní baterky, otvírací doba ověřena. Vyjel jsem před polednem po stejné trase jako při prvním pokusu s pár výjimkami. Silnice mezi Bílovicemi a Adamovem už byla hotová a otevřená, ale aut jezdilo poskrovnu, lidi o tom asi ještě neví. V Blansku jsem odbočil až na druhém kruháči, ale po sto metrech jsem zjistil, že silnice nevede na sever, kam potřebuju, ale na jih. Vrátil jsem se a zjistil, že poblíž je i třetí kruháč - nějak jsem to Blansko podcenil. Našel jsem Dvorskou ulici, nahoře na Palavě mě nesvedla modrá turistická značka, ale pokračoval jsem po silnici do Češkovic (nejhorší stoupání na trase, asi kilometr docela prudký kopec, ale po slušném asfaltu). U hotelu Panorama jsem objevil první označení cyklostezky 5116. Sluníčko se objevilo už před Adamovem, takže jsem se těšil na vyhlídku.
Cyklocomp na místě ukazoval 36 kilometrů a dobu jízdy 1:41. Rozhledna byla opravdu otevřená. Základem jsou železobetonové skruže, po jejich obvodu vede točité kovové schodiště. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 32 metrů nad zemí a 621 metrů nad mořem, celá rozhledna má výšku 48,8 metrů. Rozhled omezovala mlha v dálce, ale mohl jsem si prohlédnout další cíl - rozhlednu Malý Chlum, meteoradar Skalky, Kojál...

http://www.rozhledna-veselice.cz/

Bylo teprve 13:45 a rozhlednu jsem měl za sebou. Od rozcestníku Obůrka jsem se teda vydal ještě směrem k Macoše, která měla být po zelené turistické značce 4,5 kilometru daleko. Přes vesničku Nové dvory vede značka do lesa, kde jsou skromné pozůstatky hradu Blanseka. Docela prudkým sjezdem jsem se dostal k rozcestníku Pod Salmovkou. Nechtěl jsem vyjíždět prudké, kamenité serpentiny k dolnímu ochozu Macochy, tak jsem jel vlevo k Pustému žlebu a pak jsem VYŠEL prudké stoupání k rozcestníku Nad pustým žlebem (490 m/mořem); stezka byla kamenitá a mokrá, takže všechny pokusy o rozjezd skončily proklouznutím zadního kola. Nad Pustým žlebem už vede žlutá turistická značka k Macoše přes Koňský spád - nááádherná krajina. Jede se kolem hlubokého srázu nad údolím, skoro po rovině - zážitek, který si určitě zopakuju.

Od Macochy jsem se přece jen vydal po serpentinách dolů (s menší akrobatickou vložkou), Čertovou brankou k Punkevní jeskyni. Zrovna připlouvala loď a uslyšel jsem nezapomenutelný hlas průvodce - vyvolávače, který nás vezl na jaře. Kolem Skalního mlýna jsem dojel k Jakubovu jezeru, kde mi během focení krásně sluncem zalitého lesa ozobával botu drzý labuťák Ferda. Sluníčko už povážlivě klesalo, takže jsem jel už známou cestou přez okraj Blanska hladce až domů. Celková ujetá vzdálenost 82 km.

Akátová rozhledna Židlochovice

Typické podzimní počasí - 12 stupňů, občasný drobný déšť, takže podmínky celkem dobré; bude hůř, zima se blíží.
Po Líšeňské a Táborské jsem se dostal na cyklostezku. Komárovem raději po silnici, cyklostezka moc kličkuje uličkama, pak už pohodlně kolem Olympie, přes Rebešovice, Rajhradice, Opatovice, Blučinu do Židlochovic. Tady jsem trochu zakufroval. Sebekriticky uznávám, že jsem minul prosklenou vitrínu s nápisem "Pro cyklisty" bez zastavení; předpokládal jsem, že k tak významnému turistickému cíli musí vést nějaké značení. Nemusí. Aspoň od Brna ne. Nakonec mi dobří lidé poradili, abych za radnicí odbočil nahoru a pak se napojil na zelenou značku. Solidní asfaltová silnice časem přešla v úzkou silničku, asfalt přešel v šotolinu a nakonec v obyčejnou polní cestu, ale na horském kole pořád sjízdnou bez problémů. Trošku mě zarazily netradiční směrové sloupky; dřevěné trámky s nápisem "Rozhledna Výhon 355 m" bez ukazatatele. U druhého sloupku mi to došlo, směr určuje půlkruh z malých čtverečků na boku sloupku.
K rozhledně už jsem dojel po rovině, tachometr ukazoval po odečtení zajížďky 30 kilometrů. Od židlochovické radnice jsem ujel 2,5 kilometru. Stojan na kola nikde, ale k zamčení poslouží plot. Jinak je okolí pěkně upravené - sedátko, zastřešené posezení, odpadkový koš. Rozhledna byla nedávno otevřená, asi před měsícem. Je vyrobená z akátových desek, které jsou sešroubované do trámů a sestavené do válce. Vnitřkem vede točité dřevěné schodiště, poslední asi dvoumetrový úsek je ocelový. Ochoz je kruhový, bez informačních tabulí. Výhled je super; Pálava jako na dlani, Dukovany, Brno, radar v Praci... Foukal docela silný vítr a na ochozu bylo cítit docela silné chvění, snad nebudou fotky rozmazané :-).
Cestu zpátky jsem si zkrátil. Nevracel jsem se do Židlochovic, ale jel přímo do Blučiny po zelené značce. Obráceným směrem bych to cyklistům nedoporučoval. Polní cesta nevalné kvality vede z kopce docela prudce a značek je pořídku. Za rozcestníkem Skalka se odbočí vlevo na úzkou stezku a hned ostře vlevo dolů. Tady už jsem značku nenašel a když jsem dojel k bráně mezi zahradama, už jsem myslel, že jsem zabloudil. Naštěstí nebyla zamčená a směrem pořád dolů jsem se dostal do "civilizace", na křižovatku v Blučině. Pokračoval jsem přímo na Brno, za Blučinou se napojil na cyklostezku a v pohodě dojel do Brna stejnou cestou.

Podvrší u Veselice 1

Píšu "1", protože se zase ukázalo, že ze sklerózy bolí nejvíc nohy a bude ještě pokračování, protože jsem si 1) nezjistil, jestli je rozhledna otevřená, 2) zapomněl vzít náhradní baterky do foťáku, který samozřejmě v pravou chvíli klekl. Vyjel jsem přes Popelák, Majlont na Jantarovou stezku. Z Obřan do Bílovic je krásný, nový asfalt, v pondělí dopoledne, při 13ti stupních Celsia ani nebylo přelidněno. Z Bílovic do Adamova opět po krásném, novém asfaltu, tentokrát ale po silnici, asi těsně před otevřením, takže autoprázdné. Průjezd Adamovem po Jantarce (cyklostezka č. 5) až po soutok Svitavy a Punkvy, odtud do Blanska, kde na Masarykově ulici údajně začíná cyklotrasa 5116, ale první značku jsem našel až v Obůrce, kousek před cílem. Ale zpátky do Blanska; po Masarykové pořád dál, na druhém kruhovém objezdu se odbočí vpravo na Dvorskou a ta pak vede kolem Češkovic až do Obůrky. Na výjezdu z Blanska mě zlákala směrovka s modrou turistickou značkou do Obůrky a neudělal jsem moc dobře. V lese je samý polom, maká se na tom, jezdí tam traktory a kdeco, ale cesta je sjízdná, jenom na jednom místě jsem přenášel kolo přes ležící strom. Tam taky sjízdnost končí; stezka vede do kopce a je plná kořenů a kamení - trialista by to asi vyjel, já ne. Asi kilometr před Obůrkou mě zlákala turistická značka Panorama 700 metrů, ale dojel jsem jenom k hotelu Panorama a výhled nic moc. Zato jsem se ale ocitl na silnici, po které jsem měl správně jet a pohodlně jsem dojel do Obůrky, kde jsem našel ceduli, že rozhledna je už jenom 1700 metrů daleko. Jenže když jsem si ji fotil, došly ty mizerné baterky a zároveň jsem zjistil, že dnes je zavřeno. Stejně už jsem ale dojel na místo a udělal pár fotek mobilem. Přesně jak píše autor knížky Rájem rozhlednovým pan Štekl, vyjel jsem bez problémů až k rozhledně (na galuskách by to ale nešlo). Okolí rozhledny je pěkně upravené, dokonce tam stojí i kadibudka, kterou jsem ale nezkoušel :-).

Klucanina u Tišnova

čtvrtek 1. 10. 2009

Vyrazil jsem dopoledne, počasí nic moc; 14 stupňů a mlha, pro návštěvu rozhledny jako dělané :-).

Přes Sherwood, Štefánikovu čtvrť, Lesnou jsem dojel do Soběšic a podle trasy vyhledané na internetu jsem se měl hladce dostat do Mokré hory. Po menším bloudění a krkolomné jízdě nějakou zaječí pěšinou se to podařilo. Příště hned za Klariskami doleva po Mokrohorské, vpravo po Habrové a hned vlevo a pořád na západ. Z Mokré hory kolem Vránova mlýna, údolím Ponávky do České a po silnici přes Kuřim, Hradčany do Tišnova. Přijel jsem po hlavní, přes kruháč, ale lepší by bylo na začátku Tišnova jet víc vpravo, Brněnskou ulicí. Pak se dá za Hradčanským nádražím po modré značce vyjet prudkým stoupáním přímo na Klucaninu, ale je to spíš pro pěší. Pohodlnější cyklotrasa vede z Brněnské doprava Dvořákovou, Černohorskou, vpravo přes parkoviště ke hřbitovu. V lese pak doleva, kupodivu po rovince asi sto metrů, ale pak ostře vpravo a ostře nahoru. Dá se vyjet i na kole, ale je to asi sto metrů docela prudké. Pak se stoupání zmírnilo a dojel jsem k rozcestníku Pod Klucaninou. Tady jsem narazil na první naučnou stěnu - vyrobená ze dřeva, pod dřevěným deklem s obrázkem houby je namalovaný strom, v blízkosti kterého rostou - chytré a sympatické. K rozhledně to bylo ještě 400 metrů přijatelného stoupání a cestou jsem potkal ještě asi tři další stěny - lesní zvěř, mraveniště....

Okolí rozhledny je moc pěkně upravené, lavičky, stoly, spirálový stojan na kola, dřevěné malované bludiště pro děcka. Uvnitř rozhledny je cihlové obložení se jmény nejspíš sponzorů stavby, samozřejmě nechybí výtvory kreténských sprejerů.

Rozhledna je betonová, vysoká 28,8 metrů, podle průvodce 134 schodů, první ochoz je kousek nad zemí a další dva nahoře. Z nejvyššího je krásný výhled (naštěstí se vyčasilo, svítilo sluníčko) do všech stran, s výjimkou zalesněného kopce na jihovýchodě. Na všech stranách je plastický reliéf s popisem krajiny. Rozhledna je otevřená celoročně bez omezení.

Zpátky jsem se vydal opačnou stranou, kuriózně jsem jel od rozhledny do kopce, po modré značce do Hradčan a lesem přes Sokolí do Veverské Bítýšky. Ze začátku pěkná otročina, převýšení asi 150 metrů, cesta celkem slušná.

Po příjezdu k rozhledně ukazoval cyklocomp 35 km. Zpáteční cesta lesem je delší, ujel jsem 30 km, ale z Bystrce jsem jel na Starou osadu šalinou se Slávinkou.

http://www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/klucanina-u-tisnova/